Jako prach

Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. (Jakubův 1:26)

Ó můj Králi, modlím se, aby stráž zůstala na mém jazyku a aby tyto rty nepronesly žádnou lest.

Pokud mě druzí proklínají, Otče, mlčení bude mou odpovědí. Připomeň mi, že jsem jen prach. Připomeň mi rychle, že mé potvrzení může přijít jen od Tebe. Ano, druzí mě mohou schvalovat, ale jak dlouho a proč? Jen Tvá přízeň naplňuje tuto mou duši.

Otče, tento Duch, kterého jsi do mě vložil, mě nutí přemýšlet o mnoha věcech, přesto mi na mysl přicházejí často tyto tři: 1. Za prvé, Otče, je pozoruhodné, jak tento Duch, kterého jsi do mě vložil, není ohromen chválou lidí. Ano, Duch, který mě znamená, je opravdově oživován jen Tvým schválením. Ó, jak si vážím tohoto nového klenotu moudrosti. Byl jsem stvořen pro lásku a jen Tvá láska ke mně je tou čistou láskou, po níž Duch ve mně touží; 2. Za druhé, Otče, je zvrácenost lidí, dokonce i těch, kteří se nazývají „bratry“. Jak rychle se obracejí. Vždyť jsi mě varoval, že se to stane, protože to dokonce považují za službu Tobě (Jan 16:2); 3. Za třetí, Otče, je realita, že jsem denním terčem přisluhovačů, kteří by nikdy nezvážili ztratit svůj život, aby Tě našli; ano, protože nesu Tvé znamení. Jejich účelem je ničit a škodit Tvým dětem.

Znovu říkám ano, Otče. Uděl mi ducha pokory; kéž jsem jako prach všem lidem, abych některé mohl získat. Obdař mě moudrostí, abych věděl, kdy mluvit a kdy mlčet. Prosím Tě, můj Králi, uděl mi tento nejvzácnější z darů. Pak Ti budu sloužit v tichém uctívání a čekat na Tvé rozkazy.