Má (tvá) duše

Ukaž mi cestu, po níž mám jít, neboť k Tobě pozvedám svou duši. (Žalm 143:8)

A když pozvedám svou duši (mysl, vůli a city) k Tobě, Otče, nechávám ji u Tebe. Uvědomuji si, že vzít si svou duši zpět mi ponechává příliš mnoho cest, příliš mnoho možností volby. To mě tak snadno odvádí z úzké cesty.

Kolikrát jsem Tě žádal, Otče, abys vedl, jen abych pak změnil směr a sloužil svým vlastním touhám? Už ne, Otče. Už ne, pravím! Má vlastní cesta vede k příliš mnoha slepým uličkám, příliš mnoha nehodám.

Mám toto vidění, Otče; vidím sám sebe, jak Ti vracím Ducha, kterého jsi mi daroval. Toužím po tom, abys si vzal zpět to, co je Tvoje, a nikdy to nepouštěl. Nikdy to nenech jít nikam jinam, než kam si přeješ. Přebírej vládu. Vracím Ti tohoto Ducha ve mně, abych už nikdy nezměnil jeho směr svou vlastní touhou „já sám“. Chci být veden způsobem, který přemáhá tělesnou mysl, aby mohl zářit jen duchovní člověk.

Otče, obklop mě svou bublinou Ducha. Pohltiž mě zcela!

Cokoli řekneš, Otče, to udělám. Každé setkání, každé rozhodnutí, každý plán jednání Ti podřídím. Řekni mi, co mám dělat, a stane se to.

A Otče, uvědomuji si, že někdy musím vykročit dříve, než promluvíš. V takových věcech udělám plán a budu postupovat pomalu, dávaje Ti plnou moc kdykoli změnit můj směr. Tobě, Otče, pozvedám Tvou (svou) duši.