Ty Zvuky Zajatce

Naslouchejte křiku, vy všichni lidé země. Naslouchejte těm zvukům; slyšíte je? Přichází hořký den pro ty, kdo neslyší. Jeho volání je jako polnice, ale tohle jsou válečné bubny, bojový pokřik pro davy. Vyberte si, na čí jste straně. Blíží se poslední bitva lidstva, bitva, která nebude vyhrána zbraněmi ani municí. Slyšíte ty zvuky země? Běda těm, kdo nenaslouchají.

Co se mě osobně týče, slyším svou dceru, jak volá na svou maminku, ale slyším ji jen přes telefon. V duchu ji beru do náruče a točím se s ní. Nemůže si pomoct, směje se, teď když ji držím. Slyším v pozadí smích svého syna. Jeho hlas je hlubší než dřív, spíš baryton než flétna; je to můj prvorozený syn, můj malý muž.

Pevně ho objímám; má mysl ho drží. Mé srdce se dívá na ně všechny; slova prostě vycházejí sama. „Prosím, nevyrůstejte beze mě.“ Její hlas ztichne, vím, co to znamená. Chce být silná, ale potřebuje mě. Ne, nejsem tam, ale klečím vedle ní a otírám jí slzy svými prsty.

Zvuky mé rodiny jsou pro mě tak sladké; je to už tak dlouho, co jsem je slyšel naposledy. Všichni v jednomyslné shodě, každý z nich vydává své vlastní zvuky. Jsou to ty nejkrásnější zvuky, jaké kdo může slyšet. Mohl bych donekonečna mluvit o zvucích, které slyším, protože i jejich fňukání je pro mě sladká hudba. Plamen ve mně hoří touhou je slyšet, ty zvuky mého srdce. Slyšíš je ty?

To vše se děje, zatímco volá ještě jiný hlas. Je to ten, který říká: „Mohu je mít?“ Jako šeptající vítr v chladné letní noci, hlas Ducha pokračuje. „Dokud nepřijdu první já, touha poznat Mě, touha, která ti až bolí v kostech; nikdy nebude naplněna. Musím být tvým vším. Nic Mě nemůže nahradit.“

Tento hlas přináší nové zvuky. Přináší zvuky mé duše, jak křičí: „Abba, nevím, jak to udělat.“ Pozvedneš svůj hlas se mnou, zatímco prosím o Jeho milosrdenství?

Řekni: „Tvá je ta cesta; veď nás k ní. Vždyť jak bychom Ti mohli nedat to, co vždy bylo Tvé. Odpusť nám, Yahwehu, a přesto nás k tomu drž. To, že jsme zde, přitulení v Tvé náruči, Ti dává svolení jít vpřed. Jsme Tvé děti; víme, že to musíme udělat. Zpívej nám, zatímco se koná Tvé dílo. Zpívej nám, Tvůj sladký, sladký zvuk. Zpívej, Abba, zpívej.“

„Kdo miluje otce nebo matku více nežli Mě, není Mě hoden, a kdo miluje syna nebo dceru více nežli Mě, není Mě hoden.“ (Matouš 10:37)