Ta Očista!

Byl jsi zjeven ještě před věčností,
zářivý vzor odhalený k spatření.
Tvé světlo zářilo do nekonečna za vesmírem,
můj bod odkazu, „všechno já,“ jak zvrácené!

Dar z nebe, daleko za mou hranicí,
naše dva světy se srazily v jednom okamžiku;
národy vedly válku o mou duši, marná minulost,
pak se narodily mé děti, byl to konečně nový život?

Ale já jsem klopýtal a klesal, a ptal jsem se kdy, co, proč?
Něco bolestného se rodilo, a já jsem si přesto stále volil lež.
Ale v jediném okamžiku se mé oči otevřely, aby uviděly,
opona roztržená vejpůl, stalo se to tam na dřevě.

Tak dlouho jsem bojoval, abych byl konečně svobodný,
každá rána jen víc utahovala okovy kolem mě.
Zdálo se mnohokrát, že jsem konečně dobojoval,
ale tentokrát, konečně, začalo nové srdce.

Suché kosti, kdysi tak křehké, teď na sebe berou tělo,
jen promluv s hrnčířem, má hrouda byla nepořádek.
Má nádoba se přetváří, konečná podoba ještě nedokončena,
trvá to nějaký čas, On tvoří syna!

Mé srdce se má opravdu proměnit,
a proto se ODEVZDÁVÁM svému Otci; odmítám to, co bylo normou.
Zatímco On mění, spravuje a hněte, modlím se, prosím…
mé volání k Yahwehovi: „Spoj mé srdce s mými koleny.“

„Jak ho uděláš?“ ptají se nebeské zástupy,
„Tenhle je tak vzácný; udělám ho ohněm.“
Neboť právě zde Ti budu sloužit po všechny své dny,
pokud máš použít oheň, prosím, roznítím se!

„Čím více krev Mesiáše, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe bez poskvrny Všemohoucímu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili živému Mocnému?“ (Židům 9:14)