P.O.D.D.EJ. SE

Někdy si myslím, že jsem Mu odevzdal úplně všechno, ať už z vlastní vůle, nebo donucen Jeho silnou rukou. A přesto stále sním o novém dni s novými nadějemi; mám plány. Naděje, sny a plány jsou samozřejmě biblické, ale musí být odevzdány Yahwehovi, aby s nimi On mohl podle Své dobré vůle naložit; pokud to neuděláme, ve skutečnosti si jen stavíme vlastní plány a čekáme, že On uctí naše marné záměry pro naše životy.

I když pevně věříme, že naše naděje, sny a plány jsou od Něho, často se snažíme vytrvat, když jsme zkoušeni. Strach z toho, že nevíme, co přinese budoucnost, zastiňuje naši důvěru v Něho; věřit, že to, o čem sníme, se skutečně naplní, je často jedinou nadějí, kterou máme po celý den. Někdy je to, o čem sníme, tak veliké, a přece tak neznámé, a zápas je tak velký, že vše, co můžeme udělat, je ustoupit a přijmout slova, která kdysi dávno přijali naši předkové: „Nebojte se a nelekejte se toho velikého množství, neboť ten boj není váš, nýbrž Všemohoucího.“ (2. Paralipomenon 20:15)

Mysl nad hmotou je velkou částí víry, neboť je to neustálé obnovování naší tělesné mysli, které nám umožňuje přijmout Moudrost v celé její kráse. Umožňuje nám znovu promýšlet naši realitu a přizpůsobit se realitě našeho Stvořitele, zatímco vyznáváme: „Vaše cesty jsou vyšší než naše.“ (Izajáš 55:8-9)

Osobně si zvolím cestu stvořeného, spíše než sobecké smýšlení, které samo sebe považuje za svrchované nebo „sebe stvořené“. Někteří z vás si možná myslí, že je to příliš radikální, a raději budete i nadále živit vlastní záměry, přičemž si je ve své mysli vykládáte, jako by šlo o „přesvědčení nebo pokyny“ od Něho. Právě skrze kompromis se přesvědčujeme, že naše plány musí být jistě Jeho plány, aniž bychom se Ho kdy zeptali, zda s tím souhlasí, aniž bychom se kdy ptali, zda Ten, kdo nám dává dech a život, skutečně schvaluje naše jednání;

K Tobě, Yahwehu, pozvedám svou duši. Toužím důvěřovat jedině Tobě. Odevzdávám Ti své naděje, své sny, své plány, své obavy i svou rodinu. Ano, Otče, přiznávám, že jsou ve mně části, které Tě ještě plně neznají a nedůvěřují Ti. Právě v těch mlžných místech své mysli mám sklon spoléhat jen na to, co mohu vidět, dotknout se toho, ochutnat, cítit vůni nebo slyšet.

Pomoz mi jít za hranice mé falešné víry, která je živena jen hmatatelnými věcmi, k pravé víře, jež má podstatu založenou na neviditelném svědectví (Židům 11:1). Kéž mohu i doufat, snít a plánovat pro nový den, kdy mě naplníš tak dokonale, že i neviditelné se stane hmatatelným. Věřím, že to je možné, protože není nic, co bys Ty nemohl učinit skutečností. Pro Tebe není nic nehmatatelné!