Rozcestí

Ať vzejde má obhajoba od Tvé tváře; ať Tvé oči hledí na to, co je přímé. (Žalm 17:2)

„Slyším tě, synu.“

„Co konkrétně, Otče?“

„To rozcestí, na kterém stojíš, ten konflikt ve tvém srdci ohledně obhajoby.“

„Ty vždycky posloucháš, viď, Tati?“

„Samozřejmě že ano, synu; otevři Mi o tom své srdce.“

„Už jsi mě dovedl tak daleko, Otče.“

„Není zač.“

„Ano. Víš, že ti vždycky děkuji.“

„Vím, synu. Pokračuj.“

„Nuže, už dost dlouho volám po tom, abych byl ospravedlněn.“

„A?“

„Prostě si už nejsem jistý, že na tom tolik záleží, aspoň ne stejným způsobem jako dřív.“

„Jsi na rozcestí, synu; je to nové místo.“

„Věřím, že ano, Otče. Je hledání ospravedlnění jen touhou být zproštěn viny v očích lidí?“

„Dovol Mi zeptat se tě, synu: věříš, že jsi se Mnou v pořádku?“

„Bylo to vykonáno na kůlu, ale víc než kdy jindy se to stalo tak osobní. Ano, Otče, věřím, že jsem spravedlivý v Tvých očích.“

„Pokud jsi tedy ospravedlněn v Mých očích, proč stále voláš po ospravedlnění v očích lidí?“

„To je to rozcestí, Otče. Najednou si už nejsem tak jistý, že to ještě potřebuji.“

„Synu?“

„Ano, Otče?“

„Je čas zvolit si bránu.“

„Myslíš… tu úzkou bránu, jež vede k životu? (Matouš 7:13-14)

„Ano. Je to nejužší ze všech možných cest. A jen málokdo ji nalézá!“ (v. 14)

„Bojím se, Otče. Co se se mnou stane? Já…“

„Ne, synu. Neboj se, neboť Já jsem s tebou; nebuď zdrcen, neboť Já jsem tvůj Mocný. Posílím tě, ano, pomohu ti, podepřu tě Svou spravedlivou pravicí.“ (Izajáš 41:10)

„Takže máš mě, Abba?“

„Mám tě, synu. Tvá pokora je pro Mě tak krásná.“

„Půjdeš se mnou tou úzkou cestou, Abba?“

„Lepší než to, Můj vzácný synu; ponesu tě!“

Až do tvého stáří jsem to Já a i do šedin tě budu nosit! Já jsem tě učinil a Já tě ponesu; ano, budu tě nosit a vysvobodím tě. (Izajáš 46:4)