Cesta služebníka

Když koupíš hebrejského otroka, bude ti sloužit šest let. Ale sedmého roku odejde na svobodu, aniž by cokoli zaplatil. Přijde-li sám, sám odejde; má-li ženu, odejde s ním. Dal-li mu jeho pán ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, žena a její děti budou náležet jejímu pánu, a jen muž odejde na svobodu. Ale prohlásí-li otrok: „Miluji svého pána, svou ženu a děti a nechci odejít na svobodu,“ pak jej jeho pán přivede před soudce. Přivede jej ke dveřím nebo k veřejím a probodne mu šídlem ucho. Pak mu bude sloužit navždy. (Exodus 21:2-6)

Věděl, co znamená svoboda. Znamenalo to, že ve všem existuje jen jedna cesta, a tou byla cesta Otce, Jeho Mistra. Nemohla existovat žádná odchylka; žádný stín obratu, měl-li dokončit úkol, jenž ležel před Ním. Vše bylo dokonalé; vše bylo přesné, slovo za slovem, pravidlo za pravidlem.

Tím, že dal přednost Své nevěstě a dětem, věděl, že za to zaplatí vysokou cenu. Když znovu uvažoval o zákonu o hebrejském otroku, nemohlo být pochyb o tom, jaké jsou Jeho rozkazy. Služebník přece poslouchá rozkazy.

Bylo to přijetí úkolu, jenž ležel před Ním, dávno před Getsemane, kdy začal proudit pot jako krev. Začalo to poprvé, když bylo zvažováno oběť, když prohlásil: „Miluji Svého Mistra, Svou nevěstu, naše děti. Proto jsem přišel. Má podoba existovala dávno před stvořením člověka; ale nyní jsem se rozhodl zůstat, stát se služebníkem navždy. Už nebudu jako vítr, ale ‚vzal na Sebe podobu služebníka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě jako člověk' (Filipským 2:7-8). Přijetím podoby člověka, tehdy začalo Mé probodení.“

Když jsem byl poprvé probodnut

Ten, jenž má být probodnut, jak předepisuje zákon,
Jeho Mistr potěšen do nekonečna,
v okamžiku naplněn kalich vykoupení,
vše, co to stálo… „Vydej Božství.“

Ano, jsem Ten, kdo vzal na Sebe tvou podobu,
pravá oběť, jíž je třeba dbát.
Nikdy předtím jsem neměl tyto ruce či tyto nohy,
tyto údy jsem prostě nepotřeboval.

Jak lze zabít Toho, kdo vždy existoval?
Je to tajemství víry, jež přiznáváme.
Pomyšlení na smrt tohoto Jediného Božského,
klidně bys mohl žádat vítr, aby krvácel.

Nemylte se zkresleným lidským uvažováním,
že Mou nadějí bylo, aby tento kalich byl odňat,
byla to radost, jež byla přede Mnou, kvůli níž jsem přijal tvůj kůl;
ale s tím se otřáslo celé věčnosti.

Po zbytek Svých dnů budu stejný jako ty,
hloubka této Mé oběti,
něco nového, co je třeba přijmout, i pro Mne,
přesto pro tebe budu stále Božský.