Z první ruky

Ach ano, Otče, slyšel jsi můj křik. Rozumíš mé podobě a stavbě, neboť je to Tvůj návrh. Budu Tě chválit, neboť jsem stvořen podivuhodně a strašlivě; podivuhodná jsou Tvá díla, a to má duše dobře zná. (Žalm 139:14)

Dospěl jsem na konec toho já, které jsem znal. Jsem připraven začít znovu, znovu se narodit a stát se novým. Už nemohu žít z toho, co bylo učiněno pro Abrahama. Nemohu přežít ze zázraků učiněných pro Daniela. Nestačí číst o Davidovi a všech podivuhodných dílech vykonaných v jeho prospěch. Ne, můj Otče, musím se přiznat: „Nestačí to!“

Příliš dlouho jsem se spoléhal na zkušenosti druhých z druhé ruky. Odpusť mi, že jsem to nepoznal dřív. Odpusť mi, že jsem se spoléhal na to, co jsi učinil pro druhé, jako by Tvá moc a obnova nebyly určeny osobně mně. Odpusť mi, že jsem nevolal po zkušenosti z první ruky, po níž teď volám; toužím poznat, proč jsi mě stvořil, Otče. Vážím si svědectví Tvých vírou naplněných dětí (Židům 11).

Ale teď je čas, abych byl s Tebou tváří v tvář. To je touha mého srdce. Tvá vzkříšující moc není jen pro druhé, ale i pro mě (Efezským 1:19-20). Není to jen k tomu, aby se o ní četlo, ale aby se v ní žilo. Už nemohu žít mimo tuto skutečnost.

Odpusť mi, Otče, že jsem tak dlouho čekal, než jsem hluboko ve své duši poznal, že Pavlův život a jeho zkušenosti mě nemohou proměnit. Josefův život ve mně má vzbudit touhu zažít to, co zažil on, ale to nemůže nasytit mou duši. Nejsem Josef, jsem já. A jsem připraven na svou vlastní osobní zkušenost, Otče.

Ano, je to všechno pro Tvou slávu, ale také pro mou cestu, tu, kterou jsi pro mě připravil od základů času. Nejsem promarněné stvoření, které žije z víry minulých svatých. Jsem živý teď. Jsem nové stvoření. Jsem Tvůj osobní zástupce na zemi. Napiš můj příběh, ať ho všichni vidí, Otče, příběh Tvého dalšího syna, stvořeného ke slávě (1. Korintským 2:7).

Můj život už není životem víry z druhé ruky. Abba, teď jsi to Ty a já v Yahshua Mesiáši.

A pak ať to inspiruje další Tvé syny a dcery, aby psali svůj vlastní příběh. Ať všichni uvidí, že nestačí být závislý na životech druhých a na tom, co jsi učinil pro ně. Všichni byli stvořeni ke slávě a aby Tě oslavovali. Je čas, aby si nárokovali svou vlastní osobní zkušenost s Tebou, s Tvým Synem a s Tvým Duchem.

Teď je to osobní.