Tady jsi

Mesiáš ve vás, naděje slávy. (Koloským 1:27)

Když potkáš člověka a zkoumáš každé jeho slovo, nemělo by trvat dlouho, než dojdeš k závěru. Každé nedbalé slovo zmenšuje pravděpodobnost; každý nezkrocený výrok snižuje šanci, že jeho strom („pravda“) přinese dobré ovoce.

Čeho si všímáš? Každé slovo se musí shodovat se slovem Yahwehovým (to nářečí, o kterém jsme nedávno hovořili v čísle 351). Mosheh to řekl a Yahshua souhlasil: „Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem, které vychází z úst Všemohoucího.“ (Deuteronomium 8:3 a Matouš 4:4) Když lidé žijí, nebo nežijí podle slov Yahwehových, „poznáte je podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:16)

Snadno rozpoznáš kvalitu ovoce, protože ji určují slova, která bývají často pronášena. Bohužel většinou stačí jen pár slov, možná nejvýš jedna nebo dvě věty, aby bylo jasné, že kvalita ovoce je špatná. Každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce… (Matouš 7:17-20)

A tak posloucháš duchovníma ušima. Filtruješ slova lidí skrze Otcův hlas, tím, že znáš Jeho Slovo, znáš Yahshua a Písma.

S každým novým člověkem, se kterým se setkáš, se díváš a posloucháš: „Vycítí mou touhu poznat, zda jsi v nich, Otče? Slyší Tě? Tolik lidí se domnívá, že mluví za Tebe, Abba; toužím potkat ty, kteří to opravdu dělají.“

Každá nová příležitost je jako pátrání po perle veliké ceny (Matouš 13:45-46). Naslouchám jejich hlasům, ale nejvíc mě zajímá zdroj těch slov. A s každým slovem, které slyším, si připomínám Jeho zaslíbení: „Tak tedy: Poznáte je podle jejich ovoce.“ (Matouš 7:20)

Touhy ve mně hoří: „Kde jsou, Otče; kde jsou ti druzí, jako jsem já, ti, kdo Tě viděli a slyšeli, ti, kdo Tě znají?“ V takových chvílích prosím a raduji se s Otcem.

Ve své samotě volám: „Stromy mluví za Tebe; a vítr o Tobě šeptá. Jak slunce vychází a zapadá, zářivé barvy volají skrze mraky: ‚Nechválí snad naše krása Nejvyššího?‘“ Ani já nemohu mlčet; kdybych mlčel, kamení by volalo. (Lukáš 19:40)

Sním o tom, že Ho najdu v druhém, v jejich slovech. Sním o dni, kdy i jediná duše promluví a já jí budu naslouchat, a vyřčená slova a utvořené věty se dotknou mého svědomí. Myšlenky se vylijí z mé duše: „Tady jsi, Otče. Tady jsi.“ A já bych Tě objal ve svých bratřích a sestrách.

Jak dobré a milé je, když bratří spolu v jednotě bydlí! (Žalm 133:1)