Každá žena u studny

Přivádí k životu další rys Evy, který ztělesňuje touhu přítomnou v každé ženě. Narozena v Samaří (kořen, který znamená bdít, uchovávat, střežit; chránit nebo věřit v lidský rozum); zvyklá čerpat z Jakubovy studny (spoléhat na pozemskou existenci nebo obživu); přesto hledající svého pravého manžela. Představuje hlubokou touhu přítomnou v každé ženské duši: „Vím, že přijde Mesiáš, zvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno.“ (Jan 4:25)

Touží po vnitřním naplnění, po pokoji ve své duši. Má naději, že jednoho dne touhy uvnitř již nebude třeba sytit tím, co je hmatatelné, tím, co uspokojuje tělesné smysly.

„Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž.“ (Jan 4:18) Jejích pět manželů představuje každý její prvotní pokus utišit svou žízeň, naplnit se tím, co nabízí svět (kosmos). Dotek, chuť, zvuk, zrak a vůně, všech pět (manželů) jsou smyslová spojení k pozemským zdrojům. Poskytují podněty a odezvu, ale jen jako stíny nebeského (Židům 8:5).

Hledá toho, kdo jí poví vše; hledá to, co je skutečné, a ne beztížnou páru (Jakubův 4:14). Ano, spojila se ještě s dalším podvodníkem, ale tentokrát se nesvázala manželstvím; nezavázala se, a je tedy otevřená nalezení Toho jediného. Až Ho najde, bude opravdu naplněna: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“ (Jan 4:29)

„V onen den se chopí sedm žen jednoho muže a řeknou: ‚Svůj chléb budeme jíst samy [budeme zachovávat Svátky] a svým šatem se budeme oblékat [obstaráme si své svaté roucho]. Jen ať se smíme nazývat tvým jménem, sejmi z nás naši potupu [za to, že jsme neprovdané].‘“ (Izajáš 4:1)

Ano, je neprovdaná, protože poznává, že už ji nebude uspokojovat napodobenina. Touží po Živé vodě, aby byla s Ním spojena v manželství.

Yahshua jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít žízeň znovu, ale kdo se napije vody, kterou mu dám Já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ Žena Mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit čerpat.“ (Jan 4:13-15)

Už netouží být naplněna tím, co nabízí studna [svět]. Touží také po muži, který by na zemi mohl představovat tuto Živou vodu. Je každá žena a každá žena touží uvidět v tobě, muži, Mesiáše.

Ale ženo, budeš se muset dívat za tělo. Přikázání pro muže: „Muži, milujte své ženy, jako i Mesiáš.“ „Jak?“ ptáš se. „Vydal za ni sám sebe.“ (Efezským 5:25) Bude hledat dál, dokud ho nenajde. „Ten, s kým jsem teď, NENÍ můj muž; pojď se podívat na muže, který jím možná je!“

Aby Ho, Živou vodu, nalezli, musí muž i žena vzdát se potřeby být uspokojeni smyslovými touhami (pěti smysly). Kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit.

V každém z nás je ta žena u studny. „Pojďte a podívejte se na Toho člověka.“ Věz, že jedině v Něm je odpověď na každou otázku, naplnění každé touhy. Abys Ho nalezl, hledej uvnitř druhých, ne v nich. Kdokoli se napije vody, kterou tam nalezneš, nebude už nikdy žíznit.

Milost a pokoj se ať v tobě rozmnoží skrze poznání Mocného a Yahshua, našeho Panovníka, neboť Jeho nadpřirozená moc nám darovala všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, kdo nás povolal svou slávou a ctností, jimiž nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně měli podíl na Boží přirozenosti, když jste unikli zkáze, jež je ve světě v důsledku žádostivosti [smyslových tužeb]. (2. Petrův 1:2-4)