Čelit zuřivosti

Začíná to otázkou. Věděl jsi, že cesta k dokonalosti (mysl Mesiáše) odhaluje odpor vůči Yahwehovi? U některých je ten odpor zjevný; u jiných je skrytý v tajných místech srdce. U všech je nutné, aby se tomuto odporu postavili, mají-li dosáhnout vysokého povolání.

Začíná to uznáním, že bez Mesiáše zůstává tvé srdce lstivé nade všechno a nenapravitelně zlé; a že bez Něho ani nemáš šanci to rozpoznat (Jeremjáš 17:9). Všechny tvé myšlenky, celé tvé „vlastní já“, mohou vyprodukovat jen naprostou zkaženost. Dokonce i to, co považuješ za spravedlivé, není bez Něho čistší než špinavý hadr (Izajáš 64:6). Lépe pochopíš proč, uvážíš-li, že i Yahshua musel, aby byl uznán za dokonalého, přiznat: „Sám ze sebe nemohu dělat nic.“ (Jan 5:30)

Ekvivalentem těchto slov pro tebe, milovaný, by bylo: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle [souhrnu myšlenek], nepřebývá nic dobrého; jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Římanům 7:18; 24)

Přijetí této skutečnosti způsobí v tvém svědomí hluboký prožitek údolí: „Jestliže i to nejlepší, co dokážu sám ze sebe vyprodukovat, je tělo smrti, myšlenky, které jsou hrůzné a zkažené, pak jen Yahweh mě může z této zkaženosti vysvobodit.“ Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Děkuji Všemohoucímu — skrze Yahshua Mesiáše, našeho Pána! (Římanům 7:24-25)

Vše, co je obsaženo v této myšlence: „Jak ubohý jsem to člověk!“, je podepřeno celým Písmem, a přece se v jistém bodě onoho údolí v tobě zrodí zuřivost, o níž jsi nevěděl, že vůbec existuje, a tato divokost vůči samotnému Všemohoucímu.

Od: „Prosím, Otče, ať se neděje má vůle. Prosím, ať se ani nepokouším myslet sám za sebe“ až po: „Proč mi, Otče, ještě dovoluješ, aby mé myšlenky pronikaly dovnitř? Proč si mé svědomí ještě uvědomuje myšlenky, které odporují všemu, o čem říkáš, že je pravda?“ Tvou největší touhou se stane nemyslet sám za sebe a nikdy nechtít, aby tvá osobní vůle vůbec vstupovala do rovnice. A přece vstupuje!

„Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ „Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá nic dobrého; vím, že ze sebe dokážu vyprodukovat jen zlobu, a činím pokání ze všeho, co jsem, a přece mi Ty ponecháváš tento boj uvnitř mé mysli. Ty stále dovoluješ, aby ve mně tato zloba vítězila, mé city jsou jí zkažené. Proč? Proč mě necháváš takového? Proč jsi ke mně krutý?“

Toto jsou zuřivé myšlenky, kterým budeš muset čelit na cestě k dokonalosti. Musíš dojít na místo, kde si uvědomíš, že Jeho načasování tvého osobního vzkříšení (spasené mysli) je stejně pod Jeho kontrolou jako tvé samotné vykoupení. Toto „proč“ je pod Jeho svrchovanou kontrolou a bude zjeveno v Jeho dokonalém čase.

Toto nemělo být odpovědí na to „proč“ pro tebe, milovaný, ale povzbuzením, abys vydržel. Rozumíme ti a vydržíme s tebou.

Zde je tvé rozjímání: „Jsem s Mesiášem přibit ke kůlu [protože to bylo a nadále je nutné] a už nežiji já, ale žije ve mně Mesiáš. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Nejvyššího, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.“ (Galatským 2:20)