Fíkovník a jeho poučení

Ráno pak, [osvícení] když se [cesta ke spasené mysli] vracel do města [myšlenková pevnost], měl hlad [duchovní touha]. A uviděl [duchovně vnímal] fíkovník [příležitost] pevně zakořeněný [pevně zakotvený] u cesty [cesta mysli] a přišel k němu. Ale nenašel na něm nic [žádné duchovní ovoce], jen listí [zeď, blokovaná ambice], a řekl mu [tomu neplodnému úsilí]: „Ať se na tobě už nikdy neurodí ovoce [prospěšnost pro dobro],“ a fíkovník IHNED uschl [odhalil zlobu]. Když to učedníci [vykoupené schopnosti v myšlenkovém vědomí] uviděli [duchovně vnímali], podivili se [zažili proměněné paradigma] a řekli: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“ (Matouš 21:18-20)

Člověk žije z každého slova, jež vychází z Yahwehových úst (Matouš 4,4 podle Deuteronomia 8:3). Řeč nebes je hluboká, a přece určená maličkým. Moudří a učení jí tak často nerozumějí kvůli otupělým duchovním smyslům (Matouš 11:25). „Blaze očím, které vidí, co vidíte vy. Neboť vám pravím, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“ (Lukáš 10:23-24)

Jaké je tedy poučení z fíkovníku? Bylo by vhodné začít naši úvahu zásadní otázkou. Kde v Písmu kdy vidíš, že se Yahshua Mesiáš modlí o to, co má dělat? Zpomal svou mysl a projdi si to; pomůže ti to toto poučení pochopit. Sama „vzorová modlitba“ (Matouš 6:9-13) učí naprostému spolehnutí na vůli Otce (v. 10) a varuje před „bezmyšlenkovitým opakováním“ (v. 7), protože Otec „ví, co potřebujete, dříve než Ho poprosíte.“ (v. 8)

Yahshua šel k fíkovníku jen proto, že byl k fíkovníku veden. Skutečnost, že tam nebylo žádné „ovoce“, byla povrchní záležitostí. Skutečnou záležitostí byla poslušnost jít tam a Jeho reakce na to, co našel. Nebyly by žádné plačtivé modlitby; žádná dlouhá přímluva ani vysvětlování a žádné opakované prosby, aby se objevilo něco, po čem by možná osobně toužil. Byla to vůle Jeho Otce, že strom neměl ovoce, a On se nebude modlit, aby to změnil. „Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi Mi dal, neboť jsou Tvoji.“ (Jan 17:9)

Nahlédneme-li do mysli Mesiáše (1. Korintským 2:16), co by asi myslel? „Očekával jsem, že na stromě bude ovoce, ale nenašel jsem žádné. Avšak to ‚žádné‘, které jsem nalezl, bylo Mým ovocem poslušnosti za to, že jsem šel; to bylo to, na čem záleželo Mému Otci. Také to, že jakmile jsem vnímal, že tam není ovoce, jak jsem si představoval, IHNED se Mi osvětlilo, že je to vůle Mého Otce. A nepodlehl jsem vlastní vůli, ani jsem již dál netoužil po jeho ovoci, protože kdyby bylo vůlí Mého Otce, abych z něj jedl, OVOCE BY NA STROMĚ BYLO!“

Vidíš, je to tak jednoduché, že tomu rozumí i malé dítě; jsou to moudří a učení, kdo mají potíže. Pokud se trápíš tím, co máš dělat, pak trpíš dvojí myslí, milovaný (Jakubův 1:8); rozdělený dům (smýšlení), který nemůže obstát (Marek 3:25)!

Přestaň si vynucovat, aby se věci děly podle osobního přání, zatímco tvrdíš: „Jen čekám na Pána, spoléhám na Něj v tomto.“ Měl bys IHNED poznat ve všech věcech, je-li v úvahu jen jedna jediná vůle. A pokud On zamýšlí, abys na něco vyčkal, pak dokonalý pokoj a neodtažitý klid jsou důkazem, že je to od Něho. Řekne-li: „Čekej!“, pak v této věci již nejsou nutné žádné další modlitby, jsi-li ochoten to přijmout.

Poučení z fíkovníku: IHNED jdi, když je ti řečeno; odejdi, když je ti řečeno; čekej tak dlouho, jak je ti řečeno; a ve všech věcech buď spokojen s tím, co najdeš! Přestaň se snažit vnucovat svou touhu „vlastního já“ Yahwehovi (sloužit sám sobě), zatímco tvrdíš, že jsi Jeho služebník. „Staň se Tvá vůle!“ Není to jen další příjemné křesťanské úsloví, které si můžeš nosit na gumovém náramku. Je to mysl Mesiáše a veškerá moc a odpovědnost, která s ní přichází.

Jdeme do nejhlubších míst, milovaný. Připrav svou mysl a přijmi, protože toto najdeš, až tam dorazíš.

Yahshua odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, nejenže učiníte to, co se stalo fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře,‘ stane se to.“ (Matouš 21:21)