Všechno se mění

Když se pak vydával na cestu, kdosi k Němu přiběhl, klekl před Ním a ptal se Ho: „Dobrý Učiteli, co mám učinit, abych zdědil věčný život?“ Yahshua mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jen jediný — Mocný sám.“ (Marek 10:17-18)

Nikdo není dobrý? Dobrý: hebrejsky tob, což naznačuje „krásu“, a z řeckého ag-ath-os', jež naznačuje vnitřní dobrotu. Obojí popisuje to, co pochází od Yahweha a je Jím uschopněno ve tvém životě skrze víru. Yahshua vyznává, že ani On sám není ze své podstaty dobrý, ale že VEŠKERÁ dobrota pochází od Otce. Dokud se s touto pravdou nevyrovnáš jako se skutečností, celý základ tvé duchovní existence bude vadný a nedokonalý.

Co se stane s tvým svědomím, když uslyšíš výroky jako: „Yahshua se musel naučit být spravedlivý a byl zcela schopen selhat.“? Nemáme přece Velekněze, jenž by nemohl cítit s našimi slabostmi, ale máme takového, který byl pokoušen ve všem stejně jako my, avšak nezhřešil. (Židům 4:15)

Nebo co takhle: „Bylo Yahwehovou vůlí, aby Mesiáš nebyl zdokonalen, dokud nevydechl naposledy.“? Slušelo se totiž na Něj [Yahweha], pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, aby přiváděje mnoho synů do slávy, učinil vůdce jejich spásy dokonalým skrze utrpení. Protože sám trpěl, když byl pokoušen, je schopen pomoci těm, kdo jsou pokoušeni. (Židům 2:10, 18)

Byl pokoušen; trpěl; byl schopen zhřešit; a nebyl zdokonalen, dokud nevydržel až do konce. Je-li tvá nauka z hlavního proudu, budeš muset důkladně přehodnotit, co pro tebe znamená víra v „Boha v těle“.

Kdyby Yahshua mohl jako člověk přistupovat ke své vševědoucnosti, všudypřítomnosti a všemohoucnosti, jak by pak mohl být pro nás příkladem? Kdyby pro Něj nebylo možné zhřešit, jak působivé by pak bylo, že nezhřešil? Znovu! Kdyby pro Něj bylo nemožné zhřešit, jaké terno by bylo, že nezhřešil!

Co činí Jeho život nejmimořádnějším, je to, že odložil svou „podobu Mocného“ a stal se podobným člověku. A pak, jako člověk, jenž byl ve všem pokoušen ke hříchu, dosáhl dokonalosti tím, že znovu odložil své „vlastní já“ a stal se podobným Mocnému. Nechť je ve vás totéž smýšlení jako v Mesiáši Yahshua, jenž, jsa v podobě Mocného, nepovažoval za loupež být roven Všemohoucímu, ale zbavil sám sebe slávy, přijal podobu služebníka a stal se podobným lidem [vzdal se své podoby Mocného]. A když se ukázal v podobě jako člověk, ponížil sám sebe a stal se poslušným až k smrti, a to k smrti na kůlu. (Filipským 2:5-8)

A tak přicházíme k poznání, že Ten, koho nazýváme Spasitelem, nikdy neprohlašoval, že polnicí volání pro ty, kdo by Ho následovali, bude Jeho vlastní dobrota. Prošel každou zkouškou a naučil se poslušnosti až k smrti, avšak nikdy se nechlubil sám sebou. Vždy to bude jedině Otcova spravedlnost v Něm, a ta pak může být skrze Něj předána druhým, kteří ponesou svůj vlastní mučednický kůl (Lukáš 9:23). Nikdy nežádal, aby byl oslaven, ale vždy prohlašoval, že jakákoli sláva v Něm patří Otci.

To má naprosto vše společného s tvou cestou jakožto následovníka Mesiáše. I ty kráčíš v Otcově dobrotě; a vždy vzdávej všechnu slávu Jemu, aby tě neodhalil pro tvou nedobrotu (ano, víme, že to není spisovné slovo, ale rozumíš, co tím myslíme).