Prázdné řeči

Má rodina, mí přátelé, mí pastoři, mí bratři a sestry z církve, mí obchodní partneři, mí kolegové, mí klienti a příjemci mé služby, ti všichni sebejistě potvrzovali Jeho cesty. Největším znamením lásky by bylo položit svůj život za druhé. (Jan 15:13) Důkazem obnovy by bylo odpuštění vůči druhým. (Matouš 6:14-15) Jsou všechny naše hříchy v Jeho očích stejné? (Římanům 3:23) Yahweh ustanovil jak blahobyt, tak protivenství. (Kazatel 7:14) Yahweh dává a bere. (Job 1:21) Věnujme pozornost jedni druhým, abychom se povzbuzovali k lásce. (Židům 10:24) Nedělejte nic ze soupeření, ale považujte druhé za přednější než sebe. (Filipským 2:3)

Často jste mě chválili za mé úsilí a mou vizi a říkali jste, že mi důvěřujete. Nebylo to prokletí pro nás oba? (Jeremjáš 17:5)

Od té doby jsem poznal Toho, jenž učinil vše, co Otec řekl, a byl opovržen a zavržen (Izajáš 53). Stal se mi vším. Kdyby se tak nestalo, byl bych zahynul v zármutku tisíckrát. Dal mi svolení sdílet, co mi pošeptal o nás všech. „Vy podvodníci, vy pokrytci, vy obílené hroby plné mrtvých kostí a všelijaké nečistoty. (Matouš 23:27) Mohu nyní být vším, čím jste se prohlašovali? Učiním vše, co Otec přikázal, a to uzdraví vaši zlomenou duši.“

Dokud se to nestalo, nikdy bych si nepředstavoval, že přijetí tohoto o sobě otevře dveře k mému vlastnímu uzdravení. A nyní mohu prohlásit všem ostatním podvodníkům: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za druhého. Odpouštím vám všem a nevedu si záznam o vašich proviněních. I já jsem podvodník, pokrytec zachráněný milostí.

Ztratil jsem vše, na čem mi kdysi záleželo víc než na čemkoli jiném, ale za nic vás neviním. Dívám se na vás tak, jak vás vidí On, a vidím ve vás krásu. Vždy se pokusím vás povzbudit, bude-li to možné, ale nebudu vám důvěřovat a přinášet do našich životů prokletí. Dlouho jsem o žádném z vás neslyšel, ale modlím se, abyste se měli dobře. Doufám, že se stanete vším, co pro vás On sní. Uvidíme se ve věčnosti a těším se, že se tam s vámi znovu setkám.

Cílem tohoto přikázání je láska z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. Někteří se od toho odchýlili a obrátili se k prázdným [planým] řečem. Chtějí být učiteli Zákona, ale nevědí, o čem mluví, ani co tak sebejistě tvrdí. (1. Timoteovi 1:5-7)