Odsouzený k záhubě

Nakonec to přináší tu nejčistší radost, když to zcela pustíš. Pustíš co? Vše, co podpírá tvou víru, že je v tobě vůbec nějaké dobro. A na této úzké cestě, kde se tváří v tvář postavíš pravdě, narazíš na vystřízlivující zjištění. „Kdybys byl ponechán sám sobě, byl bys odsouzen k záhubě.“

Nejplnější ocenění toho, co spása nabízí (probíhající proces, v němž je tvá mysl zachraňována), přímo souvisí s tím, nakolik si uvědomuješ, z čeho jsi zachráněn. „Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.“ (2. Korintským 12:5) Chlub se v Něm, protože slabost je to nejlepší, čím se můžeš chlubit. Nejlepší, s čím můžeš přijít ke stolu, je toto: „Běda mi!“ zvolal jsem. „Zahynu! Vždyť jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Yahweha Všemohoucího.“ (Izajáš 6:5)

A jsi-li pokorný, budeš si pamatovat, jak hluboce zvrácená by byla každá stránka tvého svědomí bez Yahwehova Ducha. Jakýkoli výstup z jámy, v níž jsi byl, se děje jen z Jeho milosti. Neboť milostí jste spaseni skrze víru, a to není z vás, je to dar Yahweha. (Efezským 2:8)

Kolik z vás bylo Jeho milostí vykoupeno z hrobu, jen aby začali věřit té absurdní myšlence, že se snad díky tomu stali „dobrými“. Jste tak pošetilí? Když jste začali Duchem, chcete nyní dojít k cíli tělem? Zakusili jste tolik nadarmo — bylo-li to opravdu nadarmo? (Galatským 3:3-4) Stali jste se odsuzujícími, povýšenými, vlastní spravedlností si jistými a sebejistými, místo abyste byli truchlící, zoufalí, pokorní a střízliví?

Přibližte se k Všemohoucímu a On se přiblíží k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojí smýšlení. (Jakub 4:8) Snad bys byl tak smělý a zeptal ses Yahweha: „Jak zvrácený jsem bez Tebe?“

Až se ti dostane zjevení o obrovitosti zvrácenosti tvé osobní touhy „vlastního já“, i ty se zděsíš té alternativy — být ponechán sám sobě. Mysl toho, kdo to ví, je vždy truchlící, zoufalá, pokorná a střízlivá.

A jakmile na sobě neseme Jeho znamení, vyznáváme, že uctivá bázeň před naším osudem bez Něj bude udržovat naše oči upřené na Yahshua, původce a dokonavatele naší víry (Židům 12:2). „Poznal jsem, že vše, co činí Yahweh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. Yahweh jedná a lidé Ho budou uctívat. Co bylo, to nyní je, a co má být, to již bylo, a Yahweh vyžaduje počet z toho, co pominulo.“ (Kazatel 3:14-15)