Kalich spásy

„Pozvednu kalich spásy a budu vzývat Tvé jméno, Yahwehu.“ (Žalm 116:13) Kalich, nádoba, jež něco udrží pohromadě, ale obrazně také část nějaké celku. Část spásy; proč jen část?

Co je to ta spása? V hebrejštině znamená vysvobození, zdraví, pomoc, zachraňující zdraví, blaho a prospívání. Řecká myšlenka spásy naznačuje totéž: blaho, prospívání, vysvobození, zachování a bezpečí. Nápadně zde chybí slovo vykoupení. A přesto je tento kalich spásy tak často nepochopen a jeho pravý význam tak volně zaměňován s vykoupením.

Vykoupení však vykresluje v obou jazycích velmi odlišný obraz. Vykoupení znamená propuštění způsobené zaplacením výkupného. Sám s tím svým vlastním úsilím, touhami či schopnostmi nic nezmůžeš. Skutečně velmi odlišný obraz od výroku: „Pozvednu kalich spásy.“

Toto nedbalé zacházení s jazykem podpírá vratkou (na sypkém písku postavenou) nauku, jež nevyhnutelně vede k identitní krizi u těch, kdo ji vyznávají. Jak vratká nauka způsobuje potíže s identitou? Podívejme se, co je tím řečeno a jak omyl vede k otřesu písčité půdy, na níž jsi vybudoval své naděje. Tato nestabilita rozštěpuje mysl, jež nedokáže sladit jistotu, že cena vykoupení byla zaplacena jednou provždy, s nejistotou způsobenou stále se měnícími vnějšími okolnostmi, které jako by vyžadovaly neustálou oběť.

Slyšel jsi to říkat; sám jsi to řekl; „Ach, byl jsem spasen tehdy…,“ nebo „Kdy jsi byl spasen?“ Tato křehká nauka naznačuje, že jsi již „spasen“, ale pak je to nemožně vyvráceno místy Písma jako: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ (Filipským 2:12) Milovaný, dům (souhrn myšlenek) rozdělený sám proti sobě nemůže obstát (Marek 3:25). Rozdělený dům má potíže s identitou.

Toto je další rozcestí ve tvé duchovní zralosti. „Co a kdy“ spásy je nesmírně důležité pro tvou duševní stabilitu a duchovní pevnost. Žádná mazlavá milost, nýbrž nesmlouvavé usvědčení.

Kalich je intelektuální schopnost přijímat a rozlišovat duchovní moudrost ve svém svědomí; příděl nadpřirozené intuice vložený do tvých myšlenek, stále se zvětšující díl. Musíš však pamatovat, že roste z vroucí touhy po něm. „Jsem spasen“ není ona vroucí touha, milovaný. „Jsem vykoupen a s bázní a chvěním uvádím ve skutek své spasení“ ano!

Zkus položit tuto otázku příštímu člověku, který ti řekne, že je spasen: „Jsi-li spasen, znamená to, že tvůj díl je plný, dosáhl jsi bezhříšnosti, že?“ To je přesně to, čím spása je; je to mysl, jež už nehřeší! Spasená mysl, dokonalá mysl, svatá mysl, plný kalich spásy! „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Matouš 24:13)