Má Eliana

Měl bys ve svém srdci vědět, že jako člověk kázní svého syna [dceru], tak Yahweh, tvůj Mocný, kázní tebe. (Deuteronomium 8:5)

Obě paže na stole, tmavě zlatohnědé kudrny přes ně přehozené. Vidět je jen kousek jejích snědých loktů.

„Eliano,“ říkám. „Zvedni hlavičku, zlatíčko.“ Její posmutnělé oči a nafouknuté rty se pomalu zvedají z jejích paží. Zatímco obdivuji její intenzivní krásu, ptám se jí: „Napravuje tě a trestá tě tatínek proto, že se na tebe zlobí, nebo proto, že tě miluje?“ Vidím, jak její malé hnědé oči zabloudí hluboko dovnitř, tam, kde se shromažďují myšlenky. Nafouknuté rty pak odpoví: „Protože mě miluješ?“

Nejistá, zda odpověděla správně, sleduje, jak ji beru za paže, a odpovídám: „Samozřejmě že je to proto, že tě miluji. Budu tě milovat vždy. Nic mě nikdy nemůže zastavit v tom, abych tě miloval víc a víc každým dnem. Proto tě musím napravovat za tvou neposlušnost.“

Rychle prohledávám zákoutí své mysli a ptám se sám sebe, proč by kdy měla pochybovat o mé lásce k ní. Proč by měla vnímat mou kázeň jako hněv? Proč by nerozeznávala mé napomenutí jako mou lásku k ní?

Odpověď je značně bolestivá a zahrnuje jednu z těch myšlenek, které bychom všichni raději zapomněli. Před odpovědí lze na čas uniknout, ale ne navždy. Všichni jí jednou musíme čelit. Vnímá hněv, a ne lásku, protože ji tomu naučily mé činy. Naštěstí mohu říct, že jde o minulé jednání, které ve mně Duch napravil, ale přesto musím přijmout zodpovědnost za zasetí těchto semen v ní. „Dokonalá láska nikdy neselže,“ praví Písmo (1. Korintským 13:8), a já jsem jistě nemiloval dokonale.

Existuje ještě druhá strana, a to je její podíl. Je to také něco, v čem všichni selháváme. Nedokážeme pochopit dokonalou lásku, kterou k nám má Yahweh. Ano, je mladá, ale brzy bude muset uznat, co musíme všichni – strach. Všichni se bojíme dokonalé lásky. Je to strach z toho, že by opravdu mohla být dostupná, zvláště od neviditelného Velikého Já Jsem.

Často se snažím představit si Jeho lásku, takovou, jež se na mě nikdy nehněvala. Ačkoli vyjadřuje city, Jeho odpuštění je vždy dostupné. Mocný projevuje Svou vlastní lásku k nám tím, že ještě když jsme byli hříšníci, Mesiáš za nás zemřel. (Římanům 5:8) Jeho kázeň je vždy obsažena v dokonalé lásce. Toužíme po tom, aby dokonalá láska byla skutečná, a přesto se jí obáváme, snad proto, že jakmile jednou okusíme její sladkost, uvědomíme si, jak fádní je vše ostatní.

Toto je láska, kterou chci, aby ve mně má Eliana viděla a ode mě přijala. Ale nedokážu to, dokud jsem ji sám nepřijal od Něho. Slíbil jsem svému nebeskému Otci, že se nebudu bát to zkusit. Snad budu mít odvahu ji přijmout. Snad ji budete mít i ona a ty.

Mohl jsem si jen přát ji milovat dokonale. A umím-li dávat dobré dary, oč více můj Otec v nebesích? (Matouš 7:11) Je to dokonalý dar, Otče, aby má Eliana po všechny dny svého života slyšela Tvůj tichý, jemný hlas šeptající: „Miluji tě, Eliano. Nikdy tě nezklamu. Vždy tu budu, vždy tě budu chtít, vždy si tě budu vážit, a vždy tě budu napravovat, abys i ty byla zdokonalena v Mé lásce. Vždy Ti budu tak nesmírně vděčný, že jsem tě stvořil a že budeš existovat navěky.“

Vezměte totiž v úvahu Toho, který snesl takové nepřátelství hříšníků proti Sobě, abyste neochabli a neklesli na duchu. Ještě jste v boji proti hříchu nevzdorovali až do krve. A zapomněli jste na napomenutí, jež k vám mluví jako k synům: „Synu můj, nepohrdej Yahwehovým kázněním, ani neklesej, když jsi Jím kárán; neboť koho Yahweh miluje, toho kázní, jako otec syna, v němž má zalíbení.“ (Židům 12:3-6 podle Přísloví 3:11-12)