Dveře naděje

Proto hle, Já ji budu vábit [nevěstu Svého Syna], zavedu ji na poušť a promluvím k jejímu srdci [budu jí mluvit útěchu]: A dám jí odtud její vinice a údolí Achor [soužená mysl] jako dveře naděje. Tam bude zpívat jako za dnů svého mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země [tělesná hmotnost]. (Ozeáš 2:14-15)

Toto je nikdy se neměnící a stále obtížný vzorec, který má padlá mysl pochopit. Avšak právě on vede k dokonalé mysli. Údolí je místo, kde se tvoří naděje a odhalují osudy. A ty se musíš vědomě rozhodnout, zda se podřídíš tomuto nejsvatějšímu vzorci, nebo budeš dál vzdorovat.

Vzpoura se vždy projevuje předvídatelnými znameními: hněv, zatrpklost, smutek, pochybnost, strach, hořkost, zuřivost, žárlivost, odsuzování, pýcha atd. Každé z nich je znamením tvého popírání tohoto vzorce: „Dveře naděje jsou v údolí (na poušti).“

Yahweh uznal za vhodné ukázat ve tvém životě Svou nadpřirozenou Ruku, což je samo o sobě velkorysý dar. A za místo tohoto zjevení si zvolil poušť. Ale protože údolí je určeným místem zjevení, popírání tohoto vzorce vede k popírání zjevení.

Hlas volajícího: „Na poušti připravte cestu Yahwehovi, v pustině vyrovnejte stezku pro našeho Mocného.“ (Izajáš 40:3)

Zajímavé je, že pokaždé, když to Jan cituje: Matouš 3:3; Marek 1:3; Lukáš 3:4 a Jan 1:23, překladatelé píší: „Hlas volajícího na poušti: připravte cestu…,“ zatímco Izajáš ve skutečnosti říká: „Hlas volajícího: na poušti připravte cestu….“ Vidíš ten jemný rozdíl? Je to jen přesunutá čárka, a přece to mění vše! Není to „hlas“, kdo je na poušti; je to „cesta“, jež je na poušti! Pamatuj si to, milovaný! Je v tom celý rozdíl a nikdy se to nezmění!

A když se to snažíš pochopit, jako výsledek tvé poslušnosti se stane úžasná věc. Yahweh tě obdaří nadpřirozeným pokojem, který ti dá moc doopravdy se radovat na poušti; to je schopnost dobře trpět!

Zamysli se nad tím. Poušť není trest, jak bývá často líčena. Je to ve skutečnosti místo svobody – Israylité byli osvobozeni z otroctví. Je to místo výcviku v bázni – Yahweh dal Svému lidu návod na život. A je to místo nadpřirozeného zaopatření – kde jinde dostaneš vodu ze skal, manu z nebe a boty, které se neopotřebují atd.?

Avšak jakmile ti bylo dovoleno odejít svobodný z „Egypta“ (tělesného ega), je až příliš předvídatelné, že se budeš chtít vrátit, protože žádosti těla jsou hluboko zakořeněny v tvém podvědomí. Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek; teď však celá naše bytost vyschla, není nic než tato mana před našima očima! (Numeri 11:5-6) Právě to je to, co v tobě vyvolává hrůzu ze zkušenosti údolí a co tvoří touhu „vrátit se do otroctví“. Jako se pes vrací ke svým zvratkům, tak se hlupák vrací ke své pošetilosti. (Přísloví 26:11)

Tyto tělesné touhy lze překonat tím, že necháš Ducha v sobě (přítomnost Syna), aby ovládal tvá osobní rozhodnutí, místo abys hledal uspokojení svých smyslných tužeb. Neboť ti, kdo žijí podle těla, myslí na věci těla, ale ti, kdo žijí podle Ducha, na věci Ducha. Vy však nejste v těle, nýbrž v Duchu, přebývá-li skutečně Duch Mocného ve vás. (Římanům 8:5, 9) Pochopení tohoto nejvzácnějšího vzorce tě připravuje k přijetí mysli Mesiáše, jenž je ti zaslíben: buď dokonalý!

„Takže tím chceš říct, že když konečně pochopím, že utrpení je jedinou cestou k dokonalosti, tou úzkou cestou k dokonalosti, pak mi Yahweh doopravdy dá radost uprostřed utrpení, takže se to mé mysli už nebude jevit jako utrpení?“

Nejlépe to vysvětlí slova našeho Mesiáše. Když trhali Jeho tělo a probíjeli hřeby Jeho údy; když visel dusící se a v mukách na dřevě; a když v jediném okamžiku nesl všechny minulé i budoucí hříchy lidstva; řekl: „Otče, odpusť jim!“ Měl mysl v pokoji a naplněnou láskou uprostřed toho nejúžasnějšího projevu utrpení, jaký svět kdy viděl nebo ještě uvidí.

Trp dobře, milovaný. Trp dobře.