Zamysli se nad tím

„Bez podobenství k nim nemluvil, ale svým učedníkům o samotě vysvětloval všechno.“ (Marek 4:34)

On vedl „ten“ život, který máme napodobovat. Každý vzorec, který Yahshua ukazoval svými slovy a činy, byl vodítkem pro naši dokonalost. S tímto vědomím, když bedlivě zkoumáme Jeho službu, jež měla nakonec zasáhnout zástupy, všimneme si něčeho, co je našemu vnímání zvláštní. Soustavně se vzdaloval od zástupů (Matouš 15:38-39) a raději si volil odhalovat nejhlubší věci o Sobě a o Svém Otci v nejdůvěrnějším prostředí, jen malé skupince.

Po šesti dnech pak Yahshua vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn; Jeho tvář zářila jako slunce a Jeho šat zbělel jako světlo. (Matouš 17:1-2)

Aby změnil svět, vzdaloval se od zástupů. Pro naši intuici jistě protismyslné, přesto to byl vzorec, který použil, aby zasáhl množství lidí. Zajímavé! I když mluvil k větším skupinám, volil si podobenství. Ale zjevení hlubších tajemství, tajemství Království, si vždy vyhrazoval pro vyvolenou hrstku. A přistoupili učedníci a řekli Mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znát tajemství Království nebeského, ale jim to dáno není.“ (Matouš 13:10-11)

Zeptej se sám sebe proč. Předprogramované záměry lidí nás často vedly k omylu v myšlení „musíme zachránit svět“. Vymýšlíme si vlastní poslání a věříme, že „všichni to musí vědět“. Yahshua nikdy takto nesmýšlel.

Zastav se na chvíli a zvaž, co odhaluje Matouš 4:34 a 13:10-11? „Vám [té hrstce] je dáno vědět; jim [zástupům] dáno není; když byli sami, vysvětloval jim všechno.“

Yahshua se nikdy neobával, že by se ztratil kdokoli, koho Jeho Otec vyvolil. Dokud jsem byl s nimi na světě, zachovával jsem je v Tvém jménu. Ty, které jsi Mi dal, jsem zachoval, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. (Jan 17:12)

Bylo to proto, že Yahshua bylo zaslíbeno, že prolije-li Svou krev, přijdou všichni, jež Otec zamýšlel přivést. A Otcovo Slovo bylo vším, co kdy potřeboval. Proto se mohl s vroucí péčí soustředit na malý vnitřní kruh, a někdy ještě těsněji jen na tři. Těchto pár mocných postav – tito zralí, vyzrálí muži a ženy, jednající v plné moci Yahweha – se lišili od zástupů, jež byly stěží připraveny přijmout víc než podobenství. Jakmile byli plně přesvědčeni, dokázali ovlivnit další, s nimiž byli v důvěrném vztahu. A tak to bude pokračovat dál a dál.

I ty máš toto zaslíbení, milovaný, pro svou rodinu, své přátele, svou komunitu a národ; a kdokoli je vyvolen, bude vykoupen. To bylo ustanoveno před založením světa (Efezským 1:4).

Uvědom si, proč se neustále snažíš „zachránit svět“, zatímco tvůj vlastní vnitřní svět (tvé svědomí) zápolí s otázkou, kým pro tebe Yahweh doopravdy je. Věz, že jsi byl povolán, abys byl Jeho „svědkem“. Jak Ho můžeš správně zastupovat v čemkoli, co se týká života a svatosti, jsi-li rozpolcený ve svém přesvědčení, slovech a činech? Samozřejmě, že jinak by to znělo hloupě, a přesto sloužíš nehotový!

Konej své spasení (zdokonalování svého svědomí), a pak ti snad dovolí, abys pro Něho opravdu svědčil. Rozbité mysli nemohou vést, a slepci vedou jiné slepce jen do jámy (Lukáš 6:39).