Smrt spravedlivého

Balaám pochopil, že i kdyby si účast na zaslíbeních Israyle vyžádala smrt, bylo to dědictví, po němž stálo za to toužit.

„Kdo sečte Jákobovy potomky, kterých je jako prachu?
Kdo sečte byť jen čtvrtinu Israylova lidu?
Kéž zemřu smrtí přímých; kéž můj konec je jako jejich.“ (Numeri 23:10)

Balaám poznal, že ti, kdo byli vyvoleni stát se dědici jména „Israyl“, dědí něco většího než zemi; viděl věčné.

Nebylo to skrze zákon, že Abraham a jeho potomci přijali zaslíbení, že bude dědicem světa, nýbrž skrze spravedlnost z víry. (Římanům 4:13) Neboť ne všichni, kdo pocházejí z Israyle, jsou Israyl. Ti, kdo jsou dětmi těla, nejsou dětmi Všemohoucího; ale děti zaslíbení jsou počítány za símě. (Římanům 9:6, 8)

Kdo jsou děti zaslíbení; kdo je tedy Israyl? Israyl: ten, kdo zápasí s Mocným nebo jej přemáhá. Jaké dědictví! Balaám viděl prorockýma očima, ne pouze přirozenýma. Nebyla to jen pozemská ochrana, co ho inspirovalo; bylo to zaslíbení jejich věčného dědictví.

Ano, co Balaám viděl v prorockém vidění, bylo dědictví těch, kdo budou chodit s Yahweh skrze krev (sílu života) prolitou Yahshua. A prohlásil, že by za ně rád zemřel. „Kéž zemřu smrtí přímých; kéž můj konec je jako jejich.“ Dovedeš si to představit? Bylo to, jako by mohl vyznat: „Neboť [já] jsem zemřel a [můj] život je nyní ukryt s Mesiášem v Mocném.“ (Koloským 3:3)

Israyl byl chráněný a nadpřirozeně vedený lid, který měl osud, jenž si zasloužil závist. Byli požehnaní při vcházení i požehnaní při vycházení (Deuteronomium 28:6). Balaám prohlásil: „Hle, lid bydlí odděleně, mezi národy se nepočítá.“ (Numeri 23:9) Ano, jsou to lidé pozdvižení tak vysoko, že se nepočítají mezi pohany. [Jsou] vyvoleným pokolením, královským kněžstvem, svatým národem, zvláštním vlastnictvím Všemohoucího, aby hlásali chvály Toho, který [je] povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2:9) A „oni“ znamená „ty“!

Je tvé srdce rozechvěné jako Balaámovo? Jsi stejně nadšený svým dědictvím, jako po něm toužil Balaám? Chodíš v plnosti vděčnosti, jakou bys měl mít, když ti byl dán tak velkolepý dar, ochoten za něj zemřít?

Buď upřímný; pokud víš, že máš zmenšenou vděčnost za to, co ti bylo nabídnuto krví (silou života) prolitou Yahshua, možná bys měl přijít nahý a obnažený před Otce. Možná bys měl hledat odpuštění za to, že žiješ jako žebrák, když ve skutečnosti máš v žilách (cestách myšlení) proudící královskou (svatou) krev (sílu života). Nebo možná riskuješ, že přijdeš o svou zděděnou identitu, protože stejně jako Balaám jen prohlašuješ ochotu za ni zemřít, ale bráníš se skutečné smrti, která je nutná k jejímu dosažení.

Balaámova slova a skutečný záměr jeho srdce se nikdy nesjednotily, a to se pro něj stalo prokletím (Deuteronomium 23:5, Judův 1:11, Zjevení Janovo 2:14). Cesta k bohatství začíná v mysli. Věnuj dnes chvíli přemýšlení o svém dědictví. Nejprve musíš uvěřit, že jsi královského rodu, abys se královským rodem stal.

A královský rod znamená vládu; Yahweh od svých vládců mnoho vyžaduje. Od každého, komu bylo dáno mnoho, bude mnoho požadováno; a od toho, komu bylo svěřeno mnoho, bude vyžadováno ještě více. (Lukáš 12:48) Vládci musí také chápat, že jsou povoláni uctívat v údolích stejně jako na vrcholcích hor.

Přijmi své dědictví a modli se jako Šalomoun: „Dej mi moudrost a poznání, abych mohl vést tento lid, neboť kdo je schopen spravovat tento tvůj veliký lid?“ (2. Paralipomenon 1:10) Pak si vezmi svůj právoplatný podíl a raduj se z něj. Raduj se, pravím, raduj se!