V tichu

Je to v tichu, kde mluvíš. Je to v šepotech, ne v silném větru, ne v zemětřesení, ani v ohni, ale v tichém, tenkém hlase, kde s námi rozmlouváš (1. Královská 19:12). Snad s více zkušeností, snad se znalostí toho, na co mám naslouchat, bych Tě uslyšel.

Seděl jsem sám v tichu mnoho dní a nocí. Ach, jak jsem toužil po šepotech svého Stvořitele; cokoli by stačilo. Zašeptej mi, Abba, třeba jen mé jméno; potřebuji své vlastní svědectví.

Touha ve mně hoří poznat Tvé šepoty; nemohu existovat, aniž bych je slyšel. Mé srdce mě ujišťuje, že se naučím rozpoznat zvuk Tvého hlasu. Toužím mluvit jazykem naší lásky, našeho vztahu a naší společné cesty.

Vyčerpal jsem všechno, co svět může nabídnout, a nic z toho nepřináší život; nic nemůže uspokojit. Vím, že existuje jen jeden Pravý Zdroj: „Moc náleží Mocnému.“ (Žalm 62:11)

Otče, chápu, že jsi to Ty, kdo dokonce zmocňuje člověka k modlitbě. A vím, že Tvé slovo říká, že Tě mohu milovat jen proto, že Ty jsi první miloval mě (1. Janův 4:19). Chválím Tě za to, žes zorchestroval milostnou píseň v mém srdci; a hudbu mé duše, která se nyní kochá v Tobě. Tvůj dvořící Duch uvádí vše do pořádku.

Nyní, smím Tě požádat, abys mě vzal ještě dál? Jsem dost moudrý, abych věděl, že Ty už mluvíš a že jsem to já, kdo musí slyšet. Naučíš mě něco zvláštního, něco důvěrného?

Zde je má touha, Otče: dej mi prosím uši, abych slyšel, a NIKDY nepromeškal Tvůj hlas; dej mi jazyk lásky, naplněný moudrostí; a dej mi útěchu v okamžiku, kdy promluvíš, jistotu, že jsi to Ty! Nic jiného si nepřeji. Tvůj hlas je vše, co zbývá, vše, co je potřeba; svět nemá co nabídnout.

Pokračuj v mluvení ke mně, Taťko; nepřestanu naslouchat v tichu. Ty říkáš: „Utište se a vězte, že Já jsem Všemohoucí.“ (Žalm 46:10) Yahwehu, jsem tichý.