Bitva je vyhrána

Yahweh, není nikoho jako Ty, kdo by pomohl bezmocným proti mocným. Pomoz nám, Yahweh náš Mocný, neboť spoléháme na Tebe, a ve Tvém jménu jsme přišli proti tomuto obrovskému vojsku. Yahweh, Ty jsi náš Mocný; nedopusť, aby smrtelníci nad Tebou zvítězili! (2. Paralipomenon 14:11)

Jak by vítězství nemohlo být oslavováno, i teď? A jak bys v tom procesu mohl jakoukoli ztrátu považovat za chybu? Svrchovanost našeho Stvořitele přikazuje, že všechny bitvy jsou Jeho. Vyhlašujeme: „Bitva patří Yahweh.“ (1. Samuelova 17:47)

Nazýváme Ho Králem vesmíru; a přisuzujeme Mu Jeho oprávněný titul „Já jsem“, a přece máme strach. Pochybujeme, když se ptáme, co ještě může být vzato. Často myslíme na Joba jako na toho odvážného, přitom zapomínáme na nejzásadnější část jeho příběhu; po své ztrátě činil pokání a chválil Yahweh (Job 42:5-6). Prohlásil: „Yahweh dal a Yahweh vzal.“ (Job 1:21)

Písma nás učí, že to, co ztrácíme, má být ztraceno, a to, co získáváme, je požehnané, jen pokud to přichází podle vůle našeho Stvořitele. Pokud Mu důvěřujeme ve věci bitvy, pak musíme přijmout, že ztráta je stejně cenná a dokonalá jako zisk.

Prořezávání často zahrnuje pronásledování. Ale i tak, bitvy, kterým čelíme, ve skutečnosti nejsou naše k boji. Pokud je to pravda, A JE, pak nad námi žádný nepřítel nemůže zvítězit.

Prořezávání, které zažíváme v důsledku pronásledování, je ve skutečnosti zamýšleno k utlumení vnitřní bitvy, kterou vedeme proti Yahweh. Přesně tak; většina naší bolesti (svár mysli) je způsobena naším bojem proti našemu Stvořiteli, ne našim domnělým nepřátelům.

S tímto novým porozuměním buďme spokojeni s tím, že bere, co bere, a dává, co dává. Měj vděčné srdce (mysl) bez ohledu na situaci. On nejlépe ví, co je nadbytečné a co ne. Pokud Mu máme důvěřovat, musíme jít až do konce. Cokoli méně je pouhá vlažná víra, a ta našemu Stvořiteli způsobuje nevolnost. (Zjevení Janovo 3:16)