I když vše selže

I kdyby fíkovník nerozkvetl a réva nerodila, i kdyby selhala úroda oliv a pole nedala pokrm, i kdyby stádo bylo vyříznuto z ohrady a v chlévech nebyl žádný dobytek, přece jásám v Yahweh, raduji se v Mocném své záchrany. Yahweh Všemohoucí je má síla. A činí mé nohy jako nohy laně a vodí mě po mých výšinách. (Abakuk 3:17-19)

Oběť chvály je to, po čem toužíš, ó Yahweh. To je klíč ke Království, jedinému pravému Království. Je to jediné Království, ve kterém přebývá láska Yahweh.

Snad kdybychom se zastavili a promysleli to, kdybychom skutečně chtěli odhalit ten vzor, mohli bychom uvážit, že potřeba jakéhokoli vnějšího uspokojení musí ustat, aby toto vnitřní ovoce mohlo rozkvést. Nedává to smysl, že získáváš více slávy skrze vysvobození než skrze pozemskou hojnost? Kéž bychom se naučili přijmout Tvé cesty a naše myšlení by se přeměnilo v Tvé myšlení. O co sladší je kráčet po Tvých stezkách, když přijmeme Tvé vzory.

Vyzkoušej si tyto: 1. „Otče, chceš-li, odejmi ode Mne [Yahshua] tento kalich; avšak ne Má vůle, ale Tvá se staň.“ (Lukáš 22:42) 2. „On musí růst, já [Jan Křtitel] však se musím umenšovat.“ (Jan 3:30) 3. „Mé učení není Mé [Yahshua], ale toho, který Mě poslal.“ (Jan 7:16) 4. „Neboť jsem nemluvil sám ze sebe [Yahshua]; ale Otec, který Mě poslal, Mi dal přikázání, co mám říci a co mám mluvit.“ (Jan 12:49)

Tak často vnímáme Tvé vzory jako opak toho, co zamýšlíš. Co zamýšlíš? 1. Když cítíme bolest, Ty se raduješ, když jsi svědkem našeho růstu. 2. Když nevidíme konec, Ty tam stojíš a čekáš na nás. 3. Když nemůžeme zvítězit, Ty se raduješ z vítězství, které jsi vždy plánoval.

Kéž bychom skutečně vnímali všechny věci jako dobré. Kéž bychom věřili, jako Shaul (Pavel), že Ty, Abba, bys nikdy nenechal Své děti odejít.

Neboť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani malakim [nesprávně nazývaní „andělé“], ani knížectva ani mocnosti, ani přítomné ani budoucí věci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nebude s to nás odloučit od lásky Mocného, která je v Yahshua Mesiáši, našem Mistru. (Římanům 8:38-39)

„Dej nám moudrost vidět, jak vidíš Ty. Rozšiř naše území, ne země, ale naší mysli, abychom cítili, jak snadné je jho a jak lehké je břemeno, protože Ty jsi náš podíl. Vezmi nás dál, Otče, na místo, kde přebývá jen duchovní člověk; veď nás k novému vědomí, k novému dni. Vlož do nás to, co si Abakuk vydobyl, tento vždy přítomný dar v jeho životě, oběť chvály. I když vše zdánlivě propadlo… ‚přece jásám v Yahweh, raduji se v Mocném své záchrany.' Prosím, Yahweh, přiveď nás na to místo.“