Přední II

„Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Římanům 7:24)

Shaulovo další vysvětlení důvodů, proč se vyznává „předním z hříšníků“, se vypaluje do svědomí při správném pohledu na celou sedmou kapitolu Římanům. Jakmile oslnivé světlo přinese osvícení, každý falešný vzorec myšlení je tímto světlem vysmíván. Ačkoli některé tmě může trvat léta, než bude odhalena, u Shaula a jiných tomu tak nebylo; jinými jsou ti, kdo se podřizují a odevzdávají pravdě, že jejich vlastní zlá nedostatečnost, bez Mesiáše Yahshua, bude vždy celým tím, čím jsou.

Uvnitř celého tvého smýšlení a tělesných tužeb nyní probíhá válka, o níž se často hovořilo. Přesto lék, který přináší moc, v těchto rozhovorech tak zjevně chybí a málokdy je si jej vědomo. Lidé zapomínají.

Nějakým způsobem se v kultuře těch, kdo se hlásí ke křesťanství, uhnízdilo toto falešné, avšak jednotné přesvědčení, že na cestě, kterou nazývají „vírou“, se sami stali dostatečně „dobrými“. Jako by se jejich osobní zlovolnost, poháněná stále přítomným egem, časem náhle proměnila ve svaté ego. Není tomu tak, milovaný, vůbec není!

Moc přichází k těm, kdo neustále vnitřně uznávají, že úplné převzetí ducha, duše i těla (1. Tesalonickým 5:23) je naprosto nezbytné, mají-li mít vůbec šanci uplatňovat moc, která jim byla zaslíbena (Efezským 1:19-20). Jinými slovy, následují Ducha Yahwehova, skrze Mesiáše v nich, s naprostým vědomím, že nesmí zůstat ani špetka jejich vlastní vůle, mají-li projevit to, co bylo nabídnuto skrze Yahshua.

„Díky Mocnému [dárci zdokonalené mysli], já [vykoupené smýšlení] mám vysvobození [schopnost opustit vlastní vůli] skrze Yahshua Mesiáše [spasitele mysli], našeho Mistra [hlavu vědomí]! A tak tedy touž myslí [vykoupenou, a přece nedokonanou] já sám [vykoupená část] jsem otrokem Zákona Všemohoucího [zdokonalených vzorců mysli], ale tělem [stále přítomné, na sobě spoléhající ego, hříšná přirozenost] jsem otrokem zákona hříchu [sebeuspokojení].“ (Římanům 7:24)

Smrt přináší život! Není to přesně to, co nám Yahshua dokázal?