Král více

Potkal jsem muže, pokorného muže. Byl pokořen vzory soužení. Jeho žena mu byla vzata v cizí zemi a uvězněna z důvodů, jež mu nejsou známy. Jeho čtyři děti pohřešované celé měsíce a teprve nedávno objevené roztroušené mezi přáteli a příbuznými. Ano, on sám uvězněn, bez jakéhokoli způsobu, jak s kterýmkoli z nich komunikovat.

Říká mi: „Co jiného mohu dělat než důvěřovat? Každý den se modlím a čekám, že snad nějak uslyším nějakou zprávu. Modlím se, aby moje žena byla v pořádku, a aby se brzy shledala s dětmi. Modlím se, že jednoho dne budeme všichni znovu spolu. Ujmi se mě podle svého slova, abych žil; a nedej, ať se zklamu ve své naději. (Žalm 119:116)“

Podíval se mi do očí; viděl jsem hloubky jeho duše. Na mysl mi přišlo slovo „odevzdaný“. Jako Jobovi, i jemu bylo vzato všechno.

Je „přirozené“ zvážit takové utrpení a být vděční za to, co máme. Je to způsob, jakým jsme naprogramovali své mysli, téměř jako „spokojit se s méně“. Máme takové myšlenky: „Nu, pokud on může mít naději a jeho stav je tak zlý, cítím se ‚provinile‘, že se cítím špatně. Měl bych být vděčnější, přestože toužím po víc. Ano, Otče, musím se spokojit s tím, co mám.“

Je toto to, co pro nás má Yahweh? Je toto víc, než o co můžeme prosit, co si dokážeme pomyslet nebo představit? (Efezským 3:20)

Prohlašuji, že bych se dopustil chyby, kdybych nehlásal opak. „Ty jsi Otec více. Ty jsi ten veliký Jsem, který jsem. Ty jsi ten Nekonečný. Vím to, protože jsi to vložil do srdce, které jsi mi dal. Ukázal ses být takový. Z těchto důvodů se nemohu spokojit s méně. Chci plnost života, ne jen přežívání. Musím věřit v hojné víc, Otče. Ty jsi Král více, a přicházím k Tobě v poslušnosti.“

Ano, má duše křičí „Hojnost!“, a s tím to, Otče, nechávám na Tobě.

Zloděj nepřichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měli život, a měli ho v hojnosti. (Jan 10:10)