Toto vím

Kdy můžeš být opravdu „svobodný“? Je to složité, a přece tak jednoduché. Je to prostě otázka poznání „vlastního já“. Svoboda může přijít jen z poznání, že ego existuje jako součást tvé tělesné přirozenosti, a že tělesná přirozenost je zcela zvrácená.

Spoj toto vědomí s vložením Ducha Yahweh do svědomí, a tím se myšlenka svobody stává poznáním, ale ještě ne naplněnou skutečností. Pavel mluví o „tělo versus Duch“ a odhaluje, částečně, odpověď, která je zde rozvíjena. Ano, odpověď spočívá v této jednoduché myšlence: „Ti, kdo žijí jen z těla, nemohou se líbit Všemohoucímu. Vy však nejste z těla, nýbrž z Ducha, pokud ve vás Duch Mocného přebývá.“ (Římanům 8:8-9)

Nyní si uvědomuji, že všechno na mém „vlastním já“ (tělesné přirozenosti) musí ubývat, aby se stalo vším, co On pro mě chce. Já musím ubývat! (Jan 3:30) To je zcela jistě klíčová součást vzoru svobody a musí to proměnit každou myšlenku uvnitř; ale to není celý ten vzor.

Další krok přichází z poslušnosti prvnímu kroku; poznání, že „sám ze sebe nikdy nebudu dobrý, nikdy!“ Neustálým uznáváním této části vzoru se do vědomí rodí nová skutečnost a bude znít asi takto:

„Otče, jsem připraven na proměnu, na úplný přechod od tělesného k duchovnímu ve všech oblastech mého myšlení. Věřím, že to, co mě nejprve kvalifikuje, je přítomnost Tvého Ducha ve mně. A pak, když mě proměníš a osvobodíš, trvalé uznávání toho ve mně probouzí toto vyznání: ‚Nikdy bych to nedokázal, ani bych po této dobrotě a čistotě nikdy nezatoužil bez Tebe.‘“

Je to tak velmi — dokonalé!