Olej radosti

Miluješ spravedlnost, nenávidíš svévoli, proto tě, Mocný, pomazal tvůj Mocný olejem radosti nad tvé druhy. (Žalm 45:7)

„Olej radosti!“ Tato slova, Otče, tato témata, která předkládáš mé mysli, nikdy předtím jsem nerozuměl, co taková fráze může znamenat. Až když jsem dosáhl této nové úrovně zkaženosti, zkaženosti otřásající kostmi, lapající po dechu a držící se toho života, který mi ještě zbýval, teprve tehdy jsem to začal chápat.

Mé modlitby, Otče, jsou o vysvobození. Všechno, co píšu, je pro Tvé oči, Otče; volání mé duše je pro Tvé uši, Tatínku. Moje obavy a naděje, moje bolest a chvála, to všechno patří Tobě. Jak tato slova plynou na papír, souží mě myšlenky na zoufalství; volám, vyprazdňuji se. Jsem úlitba vylitá, ale jako David, „přinesu Ti svou oběť díků.“ Zdalipak jsem tu nalezl olej radosti místo truchlení (Izajáš 61:3)? A tolik vím, a proto musím zvolat: „I kdybys mě zabil, vždy Ti budu důvěřovat.“ (Job 13:15)

Budu Ti zpívat novou píseň. Budu zpívat slova vděčnosti, uvolněná z Ducha hluboko uvnitř, ne z mého těla. Musel jsem se rozhodnout. Přijmout zoufalství, nebo Ti zpívat s chválou a díkůvzdáním. Šel jsem; zpíval jsem; a i když se bolest snažila vrátit, četl jsem: „Tehdy se moji nepřátelé obrátí zpět, když zavolám o pomoc. Podle toho poznám, že Mocný je se mnou.“ (Žalm 56:9)

Je to, jako bych se bál to říct, ale tento proces mi přinesl zpět radost, jako bránu do neznámého místa, do místa, které mi není povědomé. Copak to může být tak jednoduché? Musím, musím to vyzkoušet. Musím to dosvědčit.

Více, Otče! Přinesu více obětí díků. Zaveď mě k Tvé řece radosti a umyj mě čerstvého a nového. Ukaž mi cestu věčnou, vzor radosti a naděje, i když peklo (má touha po „vlastním já“) stojí přede mnou. I kdybys mě zabil… Ó Yahweh, napil jsem se jen málo. Stále žízním, Otče. Více, Abba, více.

Do úst mi vložil novou píseň — chválu našemu Mocnému; mnozí to uvidí a budou se bát, a budou důvěřovat Yahwehovi. (Žalm 40:3)