Perspektiva

Mé drahé dítě, mohu se s tebou o něco podělit, o něco, co tě pozvedne a ponese? Vždycky tě slyším. I když řeknu „ne,“ slyším tě. Ano, mám naprostou kontrolu.

Když vidíš vrchol hory z údolí dole, slyším tvou oblíbenou modlitbu. „Přiveď mě zpátky na vrchol hory!“ Má odpověď je často „ne,“ Mé dítě. Proč? Který rodič trestá dítě jen proto, aby ho pak okamžitě vrátil na lepší místo, než bylo předtím? Rozmazlené děti by byly vedlejším produktem takového jednání.

Zasloužil si Job to, co dostal? Ano, Job si zasloužil vidět chybu své cesty a činit pokání (Job 42:6). Nedělám chyby. Dovoluji zkoušky; slouží velkému účelu. Zkoušky trestají, aby vytvořily vytrvalost a zralost. (Čti Jakubův 1:2-8)

Takto tě ponesu. Slova, která k tobě mluvím, odhalují vzory, které by ti měly dát novou perspektivu. Tyto vzory jsou vodítkem, jak hledat a poznávat Mé cesty. Protože Mé vzory jsou navrženy tak, aby byly rozpoznatelné a poznatelné Mými dětmi (Matouš 13:11), jejich rozpoznání je příležitostí přicházet ke Mně se smělostí (Židům 4:15-16).

Poslouchej nyní; utiš svou mysl. Musím odstranit horu, když na ni můžeš vylézt? Pokud tě vezmu na vrchol, na vrcholu budeš stát. Podobně, pokud vylezeš na vrchol, na vrcholu budeš stát. Ale jaký prospěch by to bylo pro tvou víru, kdyby to bylo uděláno za tebe bez tvého úsilí, „vědouce, že zkoušení vaší víry působí trpělivost, a trpělivost ať má dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a úplní, nic nepostrádajíce.“ (Jakubův 1:3-4)

Toto je nová perspektiva. Je to nový den s čerstvým pomazáním pro jasnost, jasnost, která přichází s moudrostí a porozuměním. (Jakubův 1:5)

Vidíš, Mé milované dítě, jdeme na vrchol. Je to nevyhnutelné. Budeme stát společně, jakmile toho bude dosaženo. Budu tě sytit. Budu ti pomáhat. Budu tvým průvodcem. Ani jeden vlas nebude ztracen. Ani jedna kost nebude zlomena. Vylez, Mé dítě, do těch nejvyšších výšin. Čekám na tebe.