Mé nejvybranější stádo

Ten trpící, ten je Můj. Ten plačící, ten je Můj. Ten odmítnutý, ten je Můj. Ten vystrašený, ten je Můj.

Neřekl jsem ti snad: „Nepotřebují lékaře zdraví, ale nemocní?“ (Lukáš 5:31)

Nezáleží Mi na přirozené schopnosti. Jsem zaměřen na srdce (střed rozumu, mysl) a na otázky duchovní proměny. Proměna z bláznovství (mysli řízené egem) v moudrost (mysl řízenou spravedlností) je to, co Mi přináší slávu. Ti, kdo ke Mně přicházejí „nemocní,“ se dokonale hodí, neboť kdo by zbyl, aby přišel, kdyby ne nemocní?

Tvoji hrdinové pro Mě nic neznamenají. Tvoji slavní také na Mě nezapůsobí. Tvoji moudří, všichni postrádající skutečnou moudrost. Nezapůsobí na Mě Můj prach ve svém přirozeném stavu. Zlomený a zkroušený duch je to, co Mi působí potěšení (Izajáš 66:2).

Od starého stvoření k novému, to je projekt proměny, který mám rád. Mé znaky velikosti jsou pokora, pokoj, moudrost a radost v duchu, ne to, čeho si cení člověk. Padlý člověk by raději oslavoval peníze, postavení a chválu od jiných lidí.

Pokud tě tato slova ruší, jsi pravděpodobně v nebezpečí, že budeš pohlcen. Ano, pokud opustíš stádo, nemohu nad tebou bdít. Vlci a lvi na tebe čekají a mají po tobě chuť, protože jsi je nějakou dobu krmil. Mé stádo zná svého Pastýře. Mé stádo by nikdy neopustilo Mou péči; báli by se opustit Mou péči.

Dívej se na věci tak, jak Já se dívám. Pochop Mou moudrost. Touž po Mé spravedlnosti oproti světským hodnotám. Mohu žehnat jen tomu, co schvaluji, a stavím se proti tvým tělesným touhám. Ustup! Podřiď se Mi za každou cenu.

Nemohl bys ani vnímat, co jsem pro tebe naplánoval; je to víc, než bys mohl žádat nebo si představit. Kdybys ochutnal byť jen sousto ze stolu, který jsem pro tebe připravil, jedl bys se Mnou a už nikdy bys nejedl z prasečího koryta.

Tehdy šel a přidal se k jednomu z občanů té země, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. A rád by naplnil svůj žaludek lusky, které jedli vepři, ale nikdo mu nic nedával. Když však přišel k sobě, řekl: „Kolik nádeníků mého otce má chleba nazbyt, a já hynu hladem!“ (Lukáš 15:15-17)