Yahshua, Ty, Jednání!

„Neboť cokoli není z víry, je hřích.“ (Římanům 14:23)

Slovo „z“, použité k popisu toho, co se děje na základě víry, je hrubým podhodnocením zde použité předložky. Není to špatně; jen to nevystihuje moc víry v celé míře. Je třeba rozvést něco hmatatelnějšího, dokonce ještě prvotnějšího.

Cokoli se nenarodí z víry; nevychází z víry; nevyplyne zevnitř z víry; není výsledkem víry; nejde zevnitř z víry ven, nebo nemá svůj původ ve víře, je hřích! Víra musí být zdrojem. Cítíš to teď? To, co se říká, je, že cokoli se nezakoření v hlubinách svého zdroje, v tomto případě víry, a pak se nerozšíří ven, aby vytvořilo svůj dopad, je hřích. Nemá to teď víc údernosti než to „z“?

Co nám tím říkáš, Otče? Že cokoli, co ve mně nevzniká skrze život Yahshua, jenž ve mně působí, je hříšné? Pod tímto nařízením chápu, proč bys řekl lidem, kteří tvrdí, že Tě znají: „Odejděte ode Mne!“ (Matouš 7:22-23)

Každá myšlenka a každý čin, jenž z ní vychází, musí mít svůj původ ve víře. Otče, to znamená, že úplně vše, co si člověk myslí, a poté podle toho jedná, musí odpovídat tomuto vzorci: má svůj původ v naší mysli; pak to musíme poměřovat proti slovům a životu Yahshua; pak to dopadne k našim nohám (duševní stálost v zákoně) k závěrečnému schválení, což nám dovolí přistoupit k jednání. Tak by vypadal život, kdyby každý čin vycházel ze svého zamýšleného zdroje.

Víra se projevuje tím, že napodobujeme opakující se vzorce života Yahshua; budeme voláni k odpovědnosti za každé slovo, jež pronášíme (Matouš 12:36). To potvrzuje, proč se každá myšlenka musí přizpůsobit tomuto zjevení. „Z hojnosti srdce (mysli) mluví ústa.“ (Matouš 12:34-35)

Nepřipojíš se k nám všem v této modlitbě? „Ó Otče, nemohl bys skrze Svého Syna vštípit toto do mého srdce a duše jako trvalý vzorec? Toto je opravdu proměna mysli.

Duchu svatý, vím, že přebýváš s Otcem i Synem, a je to skrze Tvé vedení, že dosáhnu tohoto vzorce myšlení a jednání. Tato pravda musí proniknout do mé mysli, aby mé jednání bylo přiměřené. Jen skrze Ducha v člověku to lze uskutečnit.

Podřizuji se tomuto vzorci, Otče. Vypal jej ve mně. Pokud se vzepřu, vypal jej přesto. Můj život je Tvůj, Otče; vezmi si ho! Ano, budu mít v sobě toto smýšlení. Budu následovat tento vzorec, neboť je to stejně víra, kterou jsi mi dal, jež to uskutečňuje. Skutečně jsi Velkorysý.'“