Ač Pochybuji, Přesto Budu Věřit

Všechna tajemství života lze shrnout do jedné myšlenky—víra! Věříme skutečně svému Stvořiteli? Bereme Ho opravdu za slovo? Uskutečnili jsme přechod od hlavového poznání k víře, k věcem přesahujícím naše porozumění? Jinými slovy, přešli jsme od možné víry k přesnému jednání?

Kdybychom Stvořiteli skutečně věřili, kdybychom Ho opravdu brali za slovo, nikdy bychom se nebáli, nikdy neztratili radost a nikdy nepochybovali.

Znám vás už léta, bratři a sestry moji. Je ve vás způsob člověka. Ano, říkáte mi, že věříte, ale já vám nevěřím. Už nemohu. Vaše víra vám nedovolila přejít; nestala se vírou v jednání. Už nemohu žít s takovou vírou; musím věřit více než to.

Má mysl je soustředěna jen na jedinou myšlenku. „Znepokojoval se Yahshua někdy něčím? Pochyboval kdy o absolutní dobrotě Otce?“ Ne! Ne! Odpovědí je Ne; a to znamená, že v zahradě, když mohl být pokoušen k pochybnosti, s tím zápasil, dřív než se pochybnost mohla projevit.

I já musím vykročit, ne, vlastně přeskočit na toto místo, a přiznat svou pochybnost jako první je jediný způsob, jak se tam dostat. Vím ve své hlavě, že Jeho cesty jsou jediné cesty k tomu mít život, k němuž jsem povolán; nyní musím dát své víře jednání.

Prosím, zroď ve mně pravou víru, Otče. Chci víru v její nejčistší podobě, víru, jež jedná. Jen Ty mi můžeš ukázat, že vše, co říkáš, je pravda. Ukaž mi, že je to všechno pravda, Abba. Ukaž mi, co učiníš pro toho, kdo skutečně chce věřit, pro toho, kdo chce vidět svou víru projevenou.