Žádné modlitby za Mne

Mé děti, viděly jste kdy,
jak jsem vznášel modlitby za Sebe?
Bylo „proste a bude vám dáno“ i pro Mne,
nebo byl tento vzorec jen pro vás?
Představ si Getsemane; z čeho jsem měl strach?
Kvůli radosti, jež byla přede Mnou, Mé vzkříšení tak blízko!
Možná to bylo, když jsem visel na kůlu,
předvídal jsem sám sebe volajícího „opustils“?
Znovu se ptám: „Modlil jsem se za Sebe?“
Pověz Mi, dítě Mé, co vidíš?

Poslyš tuto skutečnost. Hledáš skryté pravdy, tajemství Království, zatímco zanedbáváš zjevné duchovní skutečnosti přímo před sebou?

Když čteš „vzorovou modlitbu“ (Matouš 6:9-13), jsi v ní snad poučen, aby ses modlil za sebe? Mohl bys namítnout, že „dej nám dnes náš každodenní chléb“ (v. 11) se zdá jako osobní prosba. Ale v kontextu jsi poučen, aby ses o takové věci nestaral, hledáš-li nejprve Království (Matouš 6:25-34). A „odpusť nám naše viny“ (v. 12); to celé je o odpouštění druhým, jak se v tobě projevuje Mesiášovo odpuštění.

Věříš skutečně, že díky oběti Jeho Syna jsou zaslíbení Yahweh už „ano“ a „staniž se“ (2. Korintským 1:20)? Pokud ano, proč tedy trváš na tom, že znovu prosíš o to, co už vlastníš díky víře, jež ti byla dána (Lukáš 17:6)?

Představ si, že držíš žezlo spravedlnosti. Vidíš je ve své ruce? Nyní si představ, že na ně hledíš a voláš: „Abba, prosím, dej mi žezlo spravedlnosti.“ Čiň pokání ze své nevěry! Čiň pokání za to, že jsi nevěřil, že smrt Yahshua zodpověděla všechny tvé modlitby dávno předtím, než jsi je vůbec vyslovil (Žalm 21:2).

Pokud tomu tak je, k čemu tedy je modlitba? Modlitba je komunikace a společenství, jež buduje a upevňuje náš vztah s Otcem, Synem a Duchem. Ale důraz zde je na to, aby ses uvědomil, že tvé modlitby se příliš často soustředí na osobní touhy ve fyzické oblasti, i když Yahshua řekl: „Mé Království není z tohoto světa.“ (Jan 18:36)

To nám zanechává něco důležitého, nad čím je třeba uvažovat ohledně účelu modlitby. Není-li Jeho Království z tohoto světa, měli bychom přetvořit své modlitby, aby odrážely naši pravou totožnost jako synů či dcer Světla, spíše než dětí „já“. Jak by to vypadalo? Pochopení tvé pravé totožnosti by se lépe vyjádřilo modlitbami, jež obsahují mnohem více díků a chvály a mnohem méně „dej mi!“.

Co takhle něco jako toto? „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď Království Tvé. Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“ Ano, je to zjevná pravda ukrytá na očích všech!