Konec věci

„Konec věci je lepší než její počátek. Lepší je trpělivý duchem než pyšný duchem.“ (Kazatel 7:8)

Je to snad proto, že „to bylo konečně u konce“, že Šalomoun píše taková slova? Co vyjadřoval při vydechnutí těchto slov, jak se chvěla na jeho hlasivkách?

Zvážil bys, milovaný, Yahwehovu povahu v každém procesu? Připsal bys potěšení i bolest, vítězství i porážky, to vše, jako dílo Jeho rukou?

Proces by nikdy neměl vyústit v ústupek: „Prostě tím musím projít.“ Zdravější sebezpytování by přineslo jiný závěr: „Yahweh to zorganizoval, aby odstranil nějakou modlu v mém životě, aby zbořil pevnost v mém egu.“ Bolest v myšlenkovém světě vždy znamená smrt nesprávných připoutání k něčemu ve fyzické oblasti.

A tak závěr věci je odstraněním smrtících lpění na nesvatých věcech; to je záměrem toho nadpřirozeného procesu. A protože je záměr nadpřirozený, jeho závěr bude mít nadpřirozené výsledky: „Konec věci je jistě lepší než její počátek! A trpělivost je vždy lepší než pýcha.“

Yahweh je velmi trpělivý při odstraňování pýchy v tobě, jež tě ve skutečnosti drží dál od Něho. Představ si velkou lásku, která nikdy neselže, Jeho jediný způsob milování, a pak si představ, jak ta láska touží obejmout celou tvou bytost. Ale protože je to pravá láska, nemá jinou možnost, než čekat (1. Korintským 13:4)!

Tato nezbadatelná dokonalá láska, jež touží tě obejmout, trpělivě čeká, zatímco je z tebe odstraňováno vše, co ji odmítá. Veškerý strach musí být vyhnán, aby mohla přebývat dokonalá láska (1. Janův 4:18). Veškerá pýcha ustupuje mírnosti; a veškeré chlubení se halí do pokory (1. Korintským 13:4).

Poslouchej pozorně závěr té věci. Protože ti bylo dáno zjevení o tomto vzoru, porozumění a moudrost o tomto procesu, můžeš se pak podílet na nadpřirozeném; můžeš Ho chválit a děkovat i uprostřed procesu (Žalm 100:4).

„Za dobrého dne buď dobré mysli, ale v den zlý pohleď: I toto i ono učinil Yahweh, aby si člověk nemohl na nic naříkat.“ (Kazatel 7:14)

A i když nevíš, co je před tebou, nemusíš čekat na konec věci, abys Ho chválil; konec je VŽDY lepší než počátek!

Osobní poznámka: Jako vždy nikdy nečtu zamyšlení, dokud je neotevřu k úpravě. Ale to, co se v mém životě odehrálo za posledních pár týdnů, je přesně tento proces. Skutečně jsem přemýšlel přesně toto: „Prostě tím musím projít.“ Počítal jsem dny do toho dne, kdy už nebudu „MUSET“ sedět celé hodiny u počítače a psát a upravovat. „Potřebuji jen pár dní volna,“ říkal jsem si.

Má paže, ruka a zápěstí byly v agonii. Musel jsem měnit polohu a přecházet od myši k vnitřní touchpad ploše a pak k externí ploše a zase zpět. Dostalo se to tak daleko, že jsem kterýkoli den musel přecházet mezi těmi třemi jen abych den zvládl, jen abych ustál pronikavou bolest v zápěstí. „Ještě pár týdnů, ještě pár dní,“ ustupoval jsem.

Ale pak ke mně Yahweh promluvil. Ukázal mi, že to bylo mé „já“, zbytky mého ega (pýchy), které se drápalo a zoufale se drželo poslední naděje, že NEBUDE MUSET zemřít.

Cítil jsem, jako bych už nedokázal jasně myslet. Po stovkách dní za sebou byla má mysl prázdná, otupělá a plná bolesti. Byl jsem zmatený, rozzlobený, sklíčený a bez motivace. Poté, co jsem byl stovky dní zcela jistý Jeho nadpřirozeným vedením pro každé zamyšlení, každé upravené slovo a všechna Písma, k jejichž vložení jsem byl inspirován, jsem byl najednou prázdný!

Přesto, když jsem se každé ráno probudil, abych si přečetl dnešní zamyšlení, to, co vzešlo z toho, co se ještě včera zdálo prázdnou, otupělou a bez motivace myslí, bylo naprosto nebeské a inspirované. To, co mi ukazoval, bylo: „Nic z tebe, Jeffe. Vše ze Mě! Vždycky to bylo Mnou.“

A pak, tři sta šedesátého prvního dne roku, jen čtyři dny před koncem, když jsem usedl upravit toto zamyšlení, číslo 362, otevřel jsem, abych si přečetl „Konec věci“! Vše, co jsem dokázal říct, bylo: „Ó Yahweh, Ty jsi věrný a pravdivý. Ty musíš růst, ale já se musím zmenšovat.“ (Jan 3:30)

A konec věci je jistě lepší než její počátek.