Ani o krok víc

Od té doby začal Yahshua ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. (Matouš 16:21)

Jak tomu bylo u Yahshua Mesiáše, tak je tomu i u tebe. Otec určil počet dnů člověka; ustanovil počet jeho měsíců a stanovil hranice jeho života, které nemůže překročit (Job 14:5).

Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle tvého Otce. Vždyť i vlasy na tvé hlavě jsou všechny sečteny. Neboj se tedy; jsi cennější než mnoho vrabců. (Matouš 10:29-30)

Yahweh má vládu nad každým životem. To je neměnný řád. Nejde jen o to, že určil tvůj počátek a tvůj konec, ale zorganizoval i všechno mezi tím. Vyžaduje to vážné duchovní rozjímání, aby si vůbec zvážil, natož pochopil, tu skutečnost, že úplně každý aspekt tvého života byl předem schválen dřív, než jsi byl fyzicky stvořen.

Možná ochotně vyznáš svůj velký obdiv nad Otcovou svrchovaností v životě Yahshua, „že musí jít do Jeruzaléma trpět…“ Nebo dokonce svůj obdiv nad tím, že ani „malý ptáček nemůže spadnout na zem bez Otcovy vůle.“ Ale nezůstává v tobě přesto jistý rozpor, jisté zastřené popírání toho, že totéž platí, i pokud jde o Yahwehovu svrchovanost ve tvém vlastním životě?

Stvořil tě pro konkrétní účel, a když je ten účel naplněn, budeš „dokonán.“ Yahshua znal takovou blízkost. Dokážeš si představit život tak důvěrně spojený s Otcem, že když je Jeho záměr v tvém životě naplněn, prohlásíš: „Dokonáno jest [naplněno, dokončeno]!“ (Jan 19:30) Ano, Yahshua znal takovou blízkost.

Tato blízkost se zrodila z Jeho neustálého rozjímání: „Ne Má vůle! Ne Má vůle! Ne Má vůle.“ To zaručilo, že jedině vůle Jeho Otce (Yahwehovy myšlenky a záměry) měla v Jeho mysli místo, a jedině podle ní jednal. „Amen, amen, pravím vám, Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce; co činí On, to činí stejně i Syn.“ (Jan 5:19) „Neboť jsem nemluvil sám od sebe, ale Otec, který Mě poslal, ten Mi dal příkaz, co mám říci a co mluvit.“ (Jan 12:49)

A konečně, existuje mocný nástroj, na který se Yahshua často spoléhal. Odcházel na pusté [osamělé] místo, aby se modlil (Lukáš 5:16). A co tam dělal, bylo čekání; nikdy nejednal sám od sebe. Čekal, dokud neuslyšel Otcův hlas; a kráčel podle toho, co Otec řekl, a pokud Otec mlčel, neudělal ani krok víc.

Syn nemůže sám od sebe činit nic. A ty?

Jenom Yahwehovi zůstává tiše naše duše,
On je naše pomoc a náš štít.
Vždyť naše srdce [středisko rozumu] se bude v Něm radovat,
protože jsme důvěřovali v Jeho svaté jméno.
Ať je Tvé milosrdenství, Yahweh, nad námi,
tak jako v Tebe skládáme naději.
(Žalm 33:20-22)