Tyto „drobné“ věci

Z tvých úst ať nevychází [nikdy] žádná zkažená řeč [sprostá nebo poskvrňující mluva, ani zlé slovo, ani neblahé či bezcenné tlachání], ale jen taková [řeč], jež je dobrá a prospěšná pro duchovní růst [budování] druhých, přiměřená potřebě a příležitosti, aby přinesla požehnání a udělila milost [Yahwehovu přízeň] těm, kdo ji slyší. (Efezským 4:29)

Zkažená, jako v „zkažené řeči“, je v tomto případě přívlastek (přídavné jméno), popisující tu věc, tedy „druh“ jazyka či řeči. Jsou to slova špinavá, sprostá, nelaskavá, prohnilá, k ničemu, nevhodná, nekvalitní, páchnoucí a bezcenná. A ano, toto je jistě přesný popis onoho příkazu.

Podívejme se však na to z poněkud jiné perspektivy, a místo popisu té věci, „té řeči“, promluvme o samotném ději, o tom, co se odehrává. Vzpomínáme na Jakubův 2:18, kde se učíme, že pouhý popis víry není místem, kde je moc, ale moc je v jednání, v konání. Hebrejský pohled je vždy zaměřen na konání.

„Slyš, Israyli: Yahweh je náš Mocný, Yahweh je jediný! Milovat budeš Yahweha, svého Mocného, celým svým srdcem [myslí, vůlí, záměry, city] a celou svou silou.“ (Deuteronomium 6:4-5) Hebrejské slovo pro „slyš“ znamená naslouchat a poslouchat, slyšet slova a pak se jimi projevit jako poslušný. Moc je právě v tom jednání!

Podívejme se tedy znovu na pojem „zkažený“, tentokrát z hebrejského pohledu na jednání. Jaká je moc ve zkažených slovech, nejen šťavnatý popis toho, co zkažená slova jsou? Ta slova nejsou jen sprostá a zbytečná; mají v sobě moc, jež spouští rozklad, hnilobu, hnisání, chřadnutí, tání, ubývání a rozpad; způsobují pád. Nejde jen o to, že tato nekvalitní slova vycházejí ze rtů; jde o to, že plodí smrt!

Smrt i život jsou v moci jazyka, a kdo si v tom libuje, sní jeho ovoce [ať už smrti, nebo života]. (Přísloví 18:21)

Znovu si vzpomínáme na Jakuba. Stejně tak je jazyk malým údem a vychloubá se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň zapálí velký les! I jazyk je oheň, svět nepravosti. Jazyk je mezi našimi údy postaven tak, že poskvrňuje celé tělo a zapaluje běh přirozenosti; a je zapalován peklem… Je to nezkrotné zlo, plné smrtelného jedu. (Jakubův 3:5-6, 8)

Zkažená slova způsobila pád! „Vážně řekl Nejvyšší, abyste nejedli? Určitě nezemřete! Ta žena, kterou jsi mi dal! Had mě podvedl!“ (Genesis 3:1, 4, 12, 13)

Adam v nás ví, že stačí jediná špatná myšlenka, aby se spustila celá kaskáda. Padlé myšlenky následují padlá slova, jež předcházejí padlým skutkům. Spouštějí rozklad, hnilobu, hnisání, chřadnutí, tání, ubývání a rozpad všeho kolem sebe. Zkažená slova rozpoutávají lavinu zkázy. Co si myslí mysl, to vyznává jazyk, a hmotný svět to poslouchá.

Smrt i život jsou v moci jazyka, a kdo si v tom libuje, sní jeho ovoce [ať už smrti, nebo života]. Toto je nekonečný vzorec, jenž je třeba pochopit a vypořádat se s ním.

S přijetím této svaté normy přichází neomluvitelná skutečnost, že neexistují žádné nečinné myšlenky, žádná drobná slova a žádná bezvýznamná prohlášení. Je to jen zkažené „vlastní já“, které tě nechává myslet si, že myšlenky a slova jsou drobnosti. „Pokud nevraždím ani necizoložím, jsem v pořádku.“ Přesto, nenávidíš-li svého bratra ve svém srdci (mysli) nebo ho nazýváš bláznem, už jsi ho zavraždil. Svlékáš-li tu ženu očima nebo pronášíš chlipné poznámky, už jsi zcizoložil ve svém srdci (Matouš 5:21-30).

Neexistují žádné nečinné myšlenky, drobná slova ani bezvýznamná prohlášení. Za záchranu tvé mysli byla zaplacena vysoká cena. Není nic horšího než zlehčovat, co tato oběť znamenala pro Yahweha. Dopřát si volnost pro nedbalý jazyk je jako pošlapávat Jeho Syna nohama a počítat Jeho prolitou krev za obyčejnou (Židům 10:29). Bylo by lepší, kdybys se nenarodil, než abys žil, jako by na tvých myšlenkách a slovech Jemu nezáleželo.

Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, jež vychází z úst Nejvyššího. (Matouš 4:4) Tvá slova, stejně jako Jeho, mají moc života i smrti. Proč nezvolit život?

Ezechiel prorokoval suchým kostem: „Slyšte slovo Yahwehovo!“ A ožily, postavily se na nohy, nesmírně veliké vojsko (Ezechiel 37:4-10).

Na každé myšlence záleží, milovaný, a nyní by mělo být zřejmé, že záleží i na každém slově, jež z těch myšlenek vychází, na každém slově. Proto mysli na život a mluv život!