Cesty spravedlivých

„Vždyť soud se zase odvrátí k spravedlnosti a půjdou za ním všichni upřímného srdce.“ (Žalm 94:15)

Ospravedlnění má jen jeden zdroj, Yahshua Mesiáše. Ospravedlnit: učinit správným; napravit. A co měl ospravedlnit? Jeho účelem bylo obrátit srdce (smýšlení) dětí zpět k Otci. (Lukáš 1:17 podle Malachiáše 4:5-6) Měl ospravedlnit tvou mysl!

Jak často napomínal: „Slyšeli jste, že bylo řečeno… ale Já vám pravím…“ V Kázání na hoře, Matouš 5–7, se Yahshua představuje jako velký činitel proměny. Ale přišel snad upravovat Zákon svého Otce nebo slova proroků? Kéž se to nestane!

Naopak, řekl: „Nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17) Naplnit? Ne, nikoli je za tebe splnit, ale spíše je naplnit jejich nejplnějším smyslem. Jinými slovy, přišel napravit tvé mylné smýšlení o nich. Byl činitelem, který přišel změnit paradigmata tvé mysli, ne pravdu slova svého Otce.

Jeho učení odhalovalo mylné vzorce myšlení, které se lidé učili od jiných lidí a pak je uplatňovali ve vlastním systému víry. Často byl ten klam záměrným zavádějícím jednáním; jindy to byla prostě nevědomost. Domnívám se, že moderní pojem pro takovou herezi je NÁBOŽENSTVÍ. Yahshua je předním učitelem proti náboženství, který ve všem svém vyučování stále opakoval jedno hlavní téma: „Ne tvé myšlenky; ne tvá vůle; ale jen vůle Otce!“

V zahradě (chráněné říši myšlenek ovládané výhradně Yahwehem) dostal první Adam příkazy, ne volby. „Jez z těchto stromů, ne z toho!“ Člověk nikdy nebyl určen k tomu, aby „myslel“ sám za sebe. Selhání přišlo, když Adam uvěřil, že mu byla dána volba jednat jinak, než bylo přikázáno.

Poslouchej velmi pozorně, milovaný; jestliže bylo vše v zahradě ve svém dokonalém stavu (samozřejmě mentálně) před pádem, pak „volit“ jednat jinak, než bylo již přikázáno, nebylo nic menšího než pokus změnit dokonalost! Ty děláš totéž, když si „volíš“ vlastní cestu (vlastní já). Toužíš a pokoušíš se „přidat“ k tomu, co je již dokonalé, nebo z toho „ubrat“. V podstatě si myslíš: „Já to dokážu lépe než Jeho dokonalost!“ Toto stejné mylné smýšlení bys mohl nazvat „svobodná vůle“.

Poslouchej pozorně! Tvá chtivá touha a tvá urputná odhodlanost pro svobodnou vůli je ve skutečnosti vzpurné odhodlání pro vůli oddělenou od Otce. Tvůj odpor vůči této skutečnosti je velmi pravděpodobně důvodem, proč se stále znovu a znovu vracíš ke svým zvratkům.

Dostali jsme se k rozhovoru pro dospělé. Už nejste nemluvňaty na mléce, ale nyní toužíte po pevném pokrmu. Nauky nezralých musí ustoupit hluboké duchovní podstatě. (Židům 5:12-14)

Ale nám to Mocný zjevil [svou skrytou moudrost] skrze svého Ducha. Neboť Duch zkoumá všechno, i hlubiny Všemohoucího. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, kromě ducha člověka, který je v něm? Právě tak nikdo nezná, co je v Mocném, kromě Ducha Mocného. My jsme však nepřijali ducha světa, nýbrž Ducha, který je z Všemohoucího, abychom poznali, co nám Mocný z milosti daroval. O tom také mluvíme ne slovy, kterým učí lidská moudrost, ale těmi, kterým učí Duch svatý, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. Přirozený člověk nepřijímá věci Ducha Mocného, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. Kdo je však duchovní, ten posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. Neboť kdo poznal mysl Yahwehovu, aby Ho poučoval? My však máme mysl Mesiáše. (1. Korintským 2:10-16)

A nyní ten žalm dává mnohem větší smysl! „Vždyť soud se zase odvrátí k spravedlnosti a půjdou za ním všichni upřímného srdce.“ (Žalm 94:15) Kdo je duchovní, ten posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho.