Opuštěný

Opuštěnost je stav mysli, milovaný. A díváme-li se na to z nadpřirozeného hlediska, opuštěnost je stav mysli vyplývající z Yahwehovy věrnosti. Vskutku, ať je Mocný pravdivý, ale každý člověk lhář. Jak je psáno: „Abys byl uznán spravedlivým ve svých slovech, a zvítězil, přijdeš-li na soud.“ (Římanům 3:4 podle Žalmu 51.4) A cožpak On dříve nezvěstoval, že „mzdou hříchu je smrt“? (Římanům 6:23a) Protože to je pravda, mysl, která zakouší myšlenky opuštěnosti, je mysl, jež si zcela jistě vysloužila svou mzdu za hřích.

Právě v tom nejintenzivnějším a nejdramatičtějším zobrazení opuštěnosti jsme svědky Yahwehovy spravedlnosti a práva. Žádá si nepředstavitelnou cenu za naše hříchy, a pak přijímá platbu svého Syna za náš dluh; Jeho život za náš! Je to jediný a největší akt smíření, jaký kdy lidé poznali. „Darem Mocného je věčný život v Mesiáši Yahshua, našem Panovníkovi.“ (Římanům 6:23b) Hřích si vyžádal prožitek opuštěnosti; „Všemohoucí Otče, Všemohoucí Otče, proč jsi mě opustil [zavrhl]?“ (Matouš 27:46 podle Žalmu 22:1)

Proto pocit opuštěnosti je naprosto nezbytný, má-li Yahweh zůstat věrný. Jinak bys nikdy nepoznal, že ses odvrátil od poslušnosti vůči Němu. Mzdou hříchu je strach z opuštěnosti; darem života je Yahshua ochota cítit se opuštěný za tebe! Nikdy však nezneužívej tento čistý a dokonalý dar tím, že by ti dával svolení hřešit.

Tato pravda je dostatečným důvodem k velké naději a radosti; nadpřirozené horlivosti, chceš-li. Zamysli se nad tím! Můžeš si být jistý, že vždy poznáš, když je tvá mysl nemocná, protože tvůj vnitřní hlas mluví tak jasně: „Něco je mezi mnou a mým Stvořitelem v nepořádku.“ To se stává klíčem, který odemyká dveře k jednotě: „Pomoz mi vidět můj hřích, Otče, abych mohl přebývat s Tebou.“

Pocit opuštěnosti je jen jednou z mnoha možností, jak Yahweh přivádí k usvědčení. Všechny negativní myšlenky mají kořen v hříchu, v neposlušnosti vůči Yahwehovým příkazům. Proto lze prožitek jakýchkoli negativních myšlenek považovat za dar od Yahweha, takříkajíc pojistku.

Yahweh je Svrchovaný nade vším! Přemýšlej o tom. Poddej se tomu. Projdi si to. Vše vede k jednomu pozoruhodnému zjištění; nikdy to není On, kdo opouští tebe, nýbrž ty, kdo se snažíš opustit Jeho. Vždyť On sám řekl: „Nikdy tě neopustím ani nezanechám.“ (Židům 13:5)