Do posledního haléře

„A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům.“ (Matouš 6:12) Dluh je to, co jeden člověk dluží druhému, ať už peníze, zboží nebo služby; je to to, co je člověk povinen zaplatit druhému, nebo pro jeho prospěch vykonat; je to „věc“ dlužená, závazek nebo povinnost. Nicméně na nejhlubší úrovni je dluh závazkem spravedlivého života dluženým Yahweh.

Když se ti nedaří žít spravedlivě, stáváš se dlužníkem Všemohoucího. Můžeš být horlivý pro Yahweh, a přitom nechápat spravedlnost, kterou požaduje. Můžeš projevovat neznalost Jeho spravedlnosti tím, že usiluješ ustanovit svou vlastní spravedlnost, místo abys se podřídil jediné pravé spravedlnosti. Mesiáš v tobě je jedinou spravedlností pro každého, kdo věří (Římanům 10:2-4). Toto je biblický vzorec „nejprve uvnitř, a pak navenek.“ Cokoli menšího než spravedlivé myšlení zmocněné Mesiášem v tobě je tam, kde veškerý dluh začíná.

Dluh má dvě tváře: přestoupení a zanedbání. Obě nám dávají výtečný vhled do metafyzického aspektu toho, co Yahweh skutečně zamýšlel, abychom pochopili ohledně toho, co bylo přestoupeno i co bylo odpuštěno. Obě začínají jako chyby mysli a vedou k myšlení nedostatku, které samozřejmě končí ve fyzické chudobě.

Přestoupení je břemeno nebo závazek, často popisované jako provinění. Je to těžké břímě, které neseš pod tíhou vlastní spravedlnosti. Zanedbání je povinnost porušená nedbalostí nebo lhostejností. Je to potomek mysli, jež má naprostý nezájem o pravdy a přikázání Yahweh.

Ačkoli cena „minulých“ dluhů (chyb mysli a jejich fyzických důsledků) je zaplacena prolitou krví Yahshua Mesiáše (vykoupení), neznamená to, že náprava (mentální i fyzická) není nutným procesem (posvěcení). Navíc jakékoli pokračující přestupování a zanedbávání, po vyznání víry a obnovení, hodně vypovídá tvému Vykupiteli. Proč? Protože přijetí Jeho odpuštění zahrnuje i souhlas být zodpovědný Jeho standardům.

Ledaže bys ovšem věřil, že tvůj vykoupený stav ti dává jakousi „kartu na propuštění z vězení zdarma díky milosti.“ Pokud pravidelně bagatelizuješ vážnost své volby hřešit, „Kde se rozmohl hřích, tam se ještě více rozhojnila milost (Římanům 5:20),“ právě to děláš. Ignoruješ Jeho přikázání a trest za jejich přestupování. Co tedy řekneme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Naprosto ne! My, kdo jsme zemřeli hříchu, jak bychom v něm ještě mohli žít? (Římanům 6:1-2)

Začíná to uznáním osobní odpovědnosti za přestoupení a zanedbání standardů Yahweh. Jen blázen se dívá na mučednický kůl Mesiáše a usuzuje, že pokračování v hříchu nemá žádné následky. Kdokoli odmítl Moshův zákon, zemřel bez milosti na svědectví dvou nebo tří svědků. O co přísnějšího trestu si zaslouží ten, kdo pošlapal Syna Mocného, kdo pokládal krev smlouvy, jíž byl posvěcen, za obyčejnou, a kdo urazil Ducha milosti? (Židům 10:28-29)

Jeho smrt vyrovnala tvé dluhy, a kvůli Jeho smrti musí být vyrovnán každý dluh. Šlapej opatrně, milovaný; jak bys ty, kdo jsi zemřel hříchu, mohl v něm ještě žít?