Nevyřčené věci (Čtyři)

Individuální moudrost (vhled, zjevení) pro tebe osobně: Venku na volném prostranství moudrost hlasitě volá, na náměstí pozvedá svůj hlas; na vrcholu hradby křičí, u brány města pronáší svou řeč: „Jak dlouho budete vy prostí milovat své prosté cesty? Jak dlouho se posměvači budou kochat posměchem a hlupáci nenávidět poznání? Obraťte se při Mém pokárání! Pak vyleji Své myšlenky [mysl Mesiáše] na vás, dám vám poznat Své učení.“ (Přísloví 1:20-23)

Zde je další krok ve vzorci k přijetí zjevení tvého povolání. Musíš přijmout a uplatnit moudrost. Moudrost se učí, získává se a rozpoznává se.

Moudrost se učí ze samotného slova. „Získej moudrost, získej rozumnost; nezapomeň na Má slova a neodvracej se od nich.“ (Přísloví 4:5) Aplikuj slovo od Genesis po Zjevení přímo na všechny okolnosti. Neustále hledej mysl a cesty samotného Stvořitele.

Moudrost se získává poslušným životním stylem. „Dávejte si tedy dobrý pozor, jak žijete — ne jako nemoudří, ale jako moudří, využívajíce každé příležitosti, protože dny jsou zlé.“ (Efezským 5:15-16) Šalomoun projevil svou lásku k Yahweh tím, že chodil podle pokynů, které mu dal jeho otec David (1. Královská 3:3). Poslušnost v přirozeném vede k nadpřirozenému. Poslušnost, nejprve v základních věcech, otevírá dveře k závažnějším věcem Jeho záměru, a poté k vnitřnímu poznání Jeho plánu pro tvůj život. Toto vnitřní poznání se stává kompasem pro vše, oč se budeš snažit.

Podívej se na krásu tohoto vzorce v 1. Korintským 2: 1. Nejprve základní věci: „A tak tomu bylo i se mnou, bratři a sestry. Když jsem k vám přišel, nepřišel jsem s výmluvností nebo lidskou moudrostí, hlásaje vám svědectví o Mocném. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Yahshua Mesiáše, a to nabodnutého na kůl. Přišel jsem k vám ve slabosti s velkou bázní a chvěním. Má řeč a Mé kázání nebyly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v prokázání Ducha a moci, aby vaše víra NESTÁLA NA LIDSKÉ MOUDROSTI, ale na moci Všemohoucího.“ (1. Korintským 2:1-5) 2. Poté závažnější věci: „Přesto však mluvíme moudrost mezi dospělými, ale ne moudrost tohoto věku ani vládců tohoto věku, kteří končí v nic. Ne, hlásáme moudrost Mocného, tajemství, jež bylo skryto a jež Všemohoucí předurčil k naší slávě před počátkem věků. Nikdo z vládců tohoto věku ji nepoznal, neboť kdyby ji poznali, nenabodli by na kůl Panovníka slávy. Avšak jak je psáno: 'Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a co do lidského srdce nevstoupilo, to Všemohoucí připravil těm, kdo Ho MILUJÍ' [Milujete-li Mě, zachovávejte Má přikázání. — Jan 14:15] — to jsou věci, které nám Všemohoucí zjevil skrze Svého Ducha. Duch zkoumá všechny věci, i hlubiny Mocného.“ (1. Korintským 2:6-10) 3. A nakonec vnitřní poznání: „Neboť kdo zná myšlenky člověka, kromě jeho vlastního ducha v něm? Stejně tak nikdo nezná myšlenky Mocného, kromě Ducha Mocného. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je od Všemohoucího, abychom POZNALI, CO NÁM VŠEMOHOUCÍ ZDARMA DAL. To mluvíme, ne slovy, jimž nás naučila lidská moudrost, ale slovy, jimž učí Duch, vykládajíce duchovní věci slovy naučenými od Ducha. Člověk bez Ducha nepřijímá věci, jež jsou od Ducha Všemohoucího, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože se posuzují duchovně. Ale duchovní člověk posuzuje všechny věci, sám však není souzen nikým, neboť 'kdo poznal mysl Yahweh, aby Ho poučoval?' MY VŠAK MÁME MYSL MESIÁŠE!“ (1. Korintským 2:11-16)

Počátek moudrosti je tento: Získej moudrost. I kdyby tě to stálo vše, co máš, získej rozumnost. (Přísloví 4:7) Uč se slovo Nejvyššího; odmítej lidskou moudrost; miluj Yahweh a poslouchej Jeho přikázání, pochop, co ti Všemohoucí zdarma dal; a oblékni si mysl Mesiáše. Pak dokážeš rozpoznat hlas svého Stvořitele.

Moudrost se rozpoznává pro konkrétní časy a důvody. „Dej tedy svému služebníku [Šalomounovi] rozlišující srdce, aby soudil Tvůj lid a rozeznával mezi dobrým a zlým. Neboť kdo je schopen soudit tento Tvůj veliký lid?“ (1. Královská 3:9) Moudrost je jedinečná pro každého člověka a každou situaci; a pochopení jejích pohnutek je další klíčovou zásadou. „Všichni králové země usilovali o slyšení u Šalomouna, aby slyšeli moudrost, kterou Všemohoucí vložil do jeho srdce (mysli).“ (2. Paralipomenon 9:23) Přečti si o Šalomounově moudrém rozlišování, když nařizuje rozetnout dítě napůl, v 1. Královské 3:16-28. I tobě je dána taková moudrost ve všech okolnostech, jsi-li ochoten se učit, získávat a rozpoznávat.

Moudrost odmítá veškerou osobní touhu a upřednostňuje větší dobro druhého. Moudrost umírá na kůlu zcela nevinná a odpouští těm, kdo ji vraždí. Křik srdce moudrosti tak dobře odráží slova Alfreda, lorda Tennysona, v básni Útok lehké brigády, 25. října 1854:

Nebylo jejich věcí odmlouvat,
nebylo jejich věcí ptát se proč,
bylo jejich věcí konat a zemřít,
do údolí smrti
jelo šest set.