Můj pláč

Když to Yahshua uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale ke slávě Mocného, aby skrze ni byl oslaven Syn Mocného.“ (Jan 11:4) „Náš přítel Lazar usnul, ale jdu ho probudit.“ (Jan 11:11) Nato jim řekl otevřeně: „Lazar zemřel, a kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“ (Jan 11:14-15) Yahshua jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ (Jan 11:23)

Když Yahshua viděl, jak pláče, a jak pláčou i Židé, kteří s ní přišli, v duchu se rozhorlil a rozrušil se. „Kam jste ho položili?“ zeptal se. „Pojď a podívej se, Mistře,“ odpověděli. Yahshua se rozplakal. Židé tedy řekli: „Hle, jak ho miloval!“ (Jan 11:33-36)

Proč si myslíš, že jsem se rozhorlil v duchu a rozrušil? Vyznívají snad Má slova tak, že jsem pochyboval, že Lazar vstane? Samozřejmě že ne! Tak proč jsem plakal? Proč jsem byl rozrušen? Proč jsem se rozhorlil? Bylo to kvůli tvé nedostatečné víře! Proč musí trvat vzkříšení mrtvého, rozdělení moře, uzdravení chromých a mnohem víc, než uvěříš? Proč musí být vždycky nějaký zázrak? Nestačí ti tvůj věčný úděl, i kdyby to bylo vše, co jsem pro tebe měl?

Tvá víra je dar, a přesto se stále rozhoduješ pochybovat. Proč pláču? Pláču nad tvou pochybující myslí. Pláču nad tvou tvrdošíjností. Pláču pro tebe, ne s tebou!

Když odvalili kámen, pohlédl jsem vzhůru a řekl: „Otče, děkuji Ti, že jsi Mě vyslyšel. Věděl jsem, že Mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi Mě poslal.“ (Jan 11:41-42) Dnes jsi ty ten, kdo „stojí kolem“, a Já stále pláči!

Tehdy jsem řekl: „Lazare, pojď ven!“ (v. 43) „Rozvažte ho a nechte ho odejít.“ (v. 44) Dnes ti říkám: „Vyjdi ven a sejmi pohřební roušky, které svazují tvou mysl. Věř v Mého Otce. Věř, že Mě poslal. Setři Mé slzy.“