O Chanokovi

Každý, kdo páchá [provozuje] hřích, je vinen nepravostí [porušováním Yahwehova zákona přestoupením či nedbalostí; nespoutaností a neřízeností Jeho přikázáními a Jeho vůlí]; vždyť hřích je nepravost. (1. Janův 3:4)

Hřích je doslova přestoupení zákona. Vždy začíná v mysli a nejčastěji se projeví ve fyzickém jednání. NENÍ to, jak si většina lidí myslí, vrozená biologická nutnost. Prostě řečeno, hřích je dobrovolné rozhodnutí. Zákon je svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. (Římanům 7:12) Můžeš se rozhodnout ho poslechnout, nebo ne! Ale nemysli si, je to tvá volba.

Zde je otázka, kterou ti pravděpodobně ještě nikdo nepoložil. Hřešíš proto, že zhřešil Adam (Adam č. 1), nebo proto, že by ses rozhodl stejně, a stále tak činíš?

Svět rád tvrdí, že biologie je nevyhnutelnou příčinou přestoupení (hříchu), pokud tedy patří k sekulárnímu táboru, jenž vůbec připouští, že přestoupení je možné. A rozhodně by se svět, prostým sebeoznačením jako „nevěřící“, nikdy neshodl na tom, že jejich selhání jsou přestoupeními proti Yahwehovi. My jako věřící víme, že je tomu jinak; hřešíme výhradně proti Yahwehovi (Žalmy 51:4).

Pro svět jsou ještě lákavější pojmy jako: nevinná oběť; nešťastná nemoc; dědičná predispozice; nebo alternativní způsob života, jako stravitelnější náhrady za odpornou myšlenku, že by mohli přestupovat zákon nějaké vyšší bytosti, nebo dokonce samotné přirozenosti. Hříchy jako závislostní chování, nemravné normy, obžerství, promiskuitní chování a oblečení, úchylná sexuální aktivita nebo genderová „přeidentifikace“ jsou přehlíženy nebo omlouvány; a v posledních letech jednoduše přijímány jako „nová normalita“. Proč? „Protože se lidé prostě takoví narodí.“ A rozlišení mezi dobrem a zlem je prý jen kulturně relativní, nebo ještě nebezpečněji, relativní podle jednotlivce.

Jak praví Písmo, marné myšlení je tam, kde začíná pád. (Římanům 1:21) Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké! (Izajáš 5:20)

Nyní si uvědom, že toto nebylo napsáno světu; bylo to napsáno Yahwehovu vyvolenému lidu. Přijal jsi také výmluvy tohoto světa? Věříš snad doopravdy, že Yahweh stvořil člověka, aby byl schválně zlý a hříšný? Přináší ti nějakou útěchu věřit této lži? „Je to dědičné; jsem oběť; není to moje vina.“ Jsou toto tvé přijatelné výmluvy? Budeš i nadále odmítat pravdu, že páchat přestoupení je volba?

Je tvůj současný systém přesvědčení založen na Římanům 7:14-23? (Přečti si to!) „Běda mi; jsem obětí svého těla; stále dělám to, co dělat nechci, a nedělám to, co mám.“ Nebo je tvou skutečností Římanům 7:24-25? (Přečti si to!) „Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Chvála Yahwehovi, Yahshua Mesiáš to UČINIL!“ Neboť zákon Ducha života v Mesiáši Yahshua mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Vy však nejste v těle, nýbrž v Duchu, přebývá-li skutečně Duch Všemohoucího ve vás. (Římanům 8:2, 9)

Chanok (vyslovuje se „chan-óke“), znáš ho lépe jako Enocha. Vírou byl Enoch vzat vzhůru, aby nespatřil smrt, „a nebyl nalezen, protože ho Všemohoucí vzal“; neboť před svým vzetím měl svědectví, že se líbil Všemohoucímu. (Židům 11:5)

Jeho samotné jméno znamená „zasvěcený, zkušený a vycvičený“. Prožil tři sta šedesát pět let zasvěceného života, líbezného Yahwehovi. Byl sedmou (dokonalou) generací od Adama (Judův 1:14). Kráčel úzkou cestou a byl vzat ze země, aniž by zakusil tělesnou smrt. Stal se příkladem pro všechny, kdo uvěří. Byla jeho poslušnost dědičná, jak si někteří myslí o hříšnosti? Nebo to byla volba?

Právě v tomto společném čase odstraňujeme šupiny a přinášíme skutečnou realitu; Enoch učinil jedinou volbu, na které záleželo. Byla to volba pouhé poslušnosti, a nikoli pokus přidat či ubrat z toho, co Yahweh ustanovil, aby přinesl život a smrt. Nemohla být změněna ani jediná čárka či tečka, a on se tomu podřídil (odolal pokušení Adama č. 1). Jeho oddanost úzké cestě byla volbou; jeho tělesná mysl mu dávala každou příležitost selhat, ale on se rozhodl jinak. Zvolil si líbit se Yahwehovi. Ano, tím byl Enoch a nehledal žádné výmluvy.