Světská moudrost

Slyšel jsi to řečeno různými způsoby: „Především buď věrný sám sobě.“ A co se touto světskou moudrostí míní? Má se tím naznačit, že pokud se něco „cítí“ správně, pak to správné je? A co vůbec činí něco správným, nebo naopak špatným? Je to věc „být věrný sám sobě“? Nebo to tak činí Všemohoucí?

Tato slova moudrosti pocházejí od Polonia z Hamleta, 1. dějství, 3. scéna. A samozřejmě, Polonius je jen pouhým fiktivním hlasem Shakespeara, člověka. Zde je pár dalších „slov moudrosti“ ze stejné scény. Jsou-li moudrá, co je činí takovými?

· Nedávej svým myšlenkám jazyk…
· Ale nenech svou dlaň otupět zábavou…
· Dávej každému své ucho, ale jen málokomu svůj hlas…
· Vyslechni úsudek každého, ale svůj vlastní soud si nech pro sebe…
· Neboť oděv často prozrazuje člověka…
· Nebuď ani vypůjčovatelem, ani půjčovatelem…
· Neboť půjčka často ztrácí sebe i přítele…

Nyní vezmi v úvahu, že Yahweh prohlásil, že nevykoupené srdce (středisko intelektu) člověka je „lstivé nade všechno a nenapravitelné“. (Jeremjáš 17:9) Pak uvaž, že přesně to, co odporuje poslušnosti Yahwehovým přikázáním, je „buď věrný sám sobě“. Můžeš důvěřovat sám sobě, Shakespearovi, nebo komukoli jinému? Nebo bys byl na tom lépe, kdybys znal, co říká Mistr? „Milujete-li Mne, zachovávejte Má přikázání.“ (Jan 14:15) Má přikázání! Zlořečený je muž, jenž důvěřuje člověku; požehnaný je muž, jenž důvěřuje Yahweh. (Jeremjáš 17:5, 7)

Jak se z toho „cítíš“? Je to černé a bílé, ne? Důvěřuj Yahweh a zachovávej Jeho přikázání. Toto nejsou činy založené na pocitech nebo lidské moudrosti, nýbrž na neměnné pravdě.

„Buď věrný sám sobě“? Možná bys mohl zvážit nahlas vyslovit následující, učinit výnos, jenž tě navždy uchrání před důvěřováním „sám sobě“: „Já sám, musím ti říct, že ti nemohu důvěřovat. Můj Všemohoucí Otec mi ve svém slově často říkal, že tě zajímá pouze tvá vlastní osobní touha (vůle). A že se nikdy nepřizpůsobíš svatému standardu, ‚protože tělesná mysl je nepřátelstvím proti Všemohoucímu; neboť není podřízena zákonu Všemohoucího, ani vskutku být nemůže.‘ (Římanům 8:7) Já sám, musíš se umenšit, aby ve mně mohl vzrůstat Duch Yahweh skrze život Jeho Syna (Jan 3:30). Sbohem, já sám; už zde nejsi vítán!“

Nemysli si, že je to hloupé, milovaný. Takto vypadá učinění velmi mocného kroku ke Světlu a zanechání za sebou všeho, co by mohl svět nabídnout.

A zde je poslední myšlenka k zvážení; jakákoli „slova moudrosti“ od Polonia, jež jsou pravdivá, jsou taková jen proto, že představují Yahwehovo Slovo. Člověk oddělený od Všemohoucího nemá lidstvu co nabídnout z moudrosti. „Zlořečený je...! Požehnaný je...!“ Je to tak prosté!