70 000 mrtvých

Satan povstal proti Israylovi a podnítil Davida, aby sečetl Israyl…David řekl Všemohoucímu: „Cožpak jsem to nebyl já, kdo přikázal, aby lid byl sečten? Já jsem ten, kdo zhřešil a jednal velmi zle; ale co udělaly tyto ovce? Prosím, ať Tvá ruka, ó Yahweh Všemohoucí, je proti mně a proti domu mého otce; ale ne proti Tvému lidu, aby byli postiženi ranou.“ (1. Paralipomenon 21:1, 17)

Byl jsi kdy zodpovědný za smrt někoho jiného, natožpak 70 000 lidí? David je odsoudil, když podlehl pokušení: „Satan (protivná vůle stavějící se proti Yahwehově vůli) povstal proti Israylovi a podnítil Davida, aby sečetl (spoléhání na osobní moc a sílu) Israyl.“ Překlad: David byl motivován vlastním egem („sebe“-určením a spoléháním). I poté, co byl varován (verš 3): „Proč můj pán žádá tuto věc? Proč bude příčinou viny pro Israyl?“, přesto zvolil hřích.

Copak nevíte, že když se vydáváte za služebníky a někoho posloucháte, jste služebníky toho, koho posloucháte; ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? (Římanům 6:16) David, král Israyle, služebník Všemohoucího, muž podle Yahwehova vlastního srdce a zřítelnice Jeho oka (Žalm 17:8), zvolil hřích.

David je dobře známý svým cizoložným poměrem s Batšebou a vraždou Urijáše, jejího muže. Ale zřídkakdy slyšíme o jeho zodpovědnosti za smrt těch sedmdesáti tisíc. Tentýž muž, který nám dává takovou naději svým opravdovým pokáním; „Smiluj se nade mnou; proti Tobě, jen proti Tobě, jsem zhřešil; stvoř ve mně čisté srdce“ (Žalm 51); byl otrokem svých vlastních žádostí, služebníkem hříchu. Jste služebníky toho, koho posloucháte.

Nyní uvaž ty tisíce, kteří zemřeli; byl bys stále tak nakloněn vidět ho jako sloup víry, kdyby tvůj milovaný byl jednou z jeho obětí? Stále bys četl jeho slova a byl jimi povzbuzován? Následoval bys ho, kdyby byl dnes tvým „králem“?

Snad je lepší se zeptat takto. Vidíš to, co vidí Yahweh? Vyznání: „Já jsem ten, kdo zhřešil.“ A přímluva: „Prosím, ať je Tvá ruka proti mně, ale ne proti Tvému lidu.“ Nebo přehlížíš srdce (mentální rozpoložení) a vidíš jen to, co vidí člověk, důsledky hříchu; „Sedmdesát tisíc mrtvých“ (verš 14)?

Kdo jsi, abys soudil? Touží tvá pravá povaha odsuzovat druhé? Odsuzuješ druhé, aby ses cítil lépe sám se sebou?

Pouč se z toho, milovaný. Jeho oheň přichází; budeš zkoušen; budeš prověřován. Pokud bys raději měl kratší verzi zkoušky, pak se pokoř. Pokud se vidíš jako diamant bez vad, sestup ze svého vlastnoručně postaveného pódia.

Otec ví, že jsi neopracovaný diamant, jinými slovy kus uhlí. Je zapotřebí mnoho „tlaku“, aby se uhlí proměnilo v diamant. Tlak tě „vymáčkne“ a odhalí, co je uvnitř.

Odvrať oči od hříchu všech ostatních. Zaměř se znovu na sebe. Neboť kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. (1. Korintským 11:31) Uděláš-li to, možná pro tebe ještě existuje naděje. Ať vloží svá ústa do prachu, snad ještě existuje naděje! (Pláč 3:29)