Ohlédnutí

Jak jdeme, rosteme a vytváříme cestu. -Michael David Beiter, Jr.

Přichází chvíle, kdy si uvědomíš, že hrana, na níž jsi kdysi stál, ten práh, kde se tvé naprosté zoufalství a Yahwehova útěcha spojily za ruce, byla jen „jednou hranou“, neboť přišla nová hrana. Vydržel jsi tu úzkost a věřil jsi, že už nikdy nemůže být tak těžké. Ale pak tu byla znovu, nová hrana s novými okolnostmi, a ta stará bolest. Myslel sis, že jsi vyrostl, dozrál a získal hlubší duchovní vhled. Ale v okamžiku jsi byl znovu ochromen.

Naštěstí, ve chvíli, kdy rozpoznáš ty vzorce; ve skutečnosti jsou to vše, co máš. Uvědomíš si potřebu zůstat tichý, zatímco se kymácíš na této nové hraně. Zápolíš se vzpomínkami na lítost, kterou jsi měl z posledního zlomového bodu; „Nechci na to znovu myslet; vím, co to o Tobě, Otče, vypovídá.“ Rozhodneš se neudělat žádné unáhlené kroky, žádné citové chyby. Nemůžeš si dovolit uklouznout. „Nedovol mi padnout, Otče,“ opakuješ často ve svém tichu.

Rozjímáš o svých minulých vítězstvích a vzpomínáš, jak silný ses cítil po překonání. Nějak jsi očekával, že síla, kterou jsi získal, bude trvalejší, ne jen nový šíp v tvém toulci, nýbrž nový luk. Ale tato nová krize jako by zmařila poznání získané z minulých vítězství. Kladeš si otázku, zda ses skutečně něco naučil. Vplíží se pochybnosti: „Jsem blázen? Je vůbec něco z té víry, kterou vyznávám, skutečné? Jsi skutečný, Otče; jsi tady?“ Stydíš se za tyto myšlenky, ale pokud se s nimi nevyrovnáš, ten starý přítel zármutek se brzy vrátí.

Proč je takové zamyšlení vůbec možné poté, co tolik jiných vyjádřilo moc, kterou máme k překonávání? Odpověď je hluboce prostá, samozřejmě Jeho Svatost. Svatost, kterou získáme z této nové „smrti“, je mnohem větší než to, co jsme získali z poslední hrany, na níž jsme stáli. A každá nová hrana je čerstvým kamenem památky na cestě k Němu, připomínkou Jeho zaslíbení a Jeho věrnosti (Jozue 4).

„Chceš říct, že i když si myslím, že jsem se naučil být ‚neurazitelný' a čistý v mysli, Tvé vysoké povolání je ještě čistší? A nejen to, ale že každá hrana ve mně vytváří něco nádherně nového, i když mi to dává pocit, že jsem nyní selhal v oblasti, kterou jsem si kdysi myslel, že jsem přemohl? I když mi to dává pocit, že jsem zapomněl vše, co jsem se předtím naučil?“

Přesně tak, milovaný. Smrt, smrt a další smrt je cestou k Jeho Svatosti. Ztělesnění síly: dokonává se ve slabosti (2. Korintským 12:9).

Drželi jsme tě u svatého měřítka. Víme, že osvětlující vzorce a to, co v tobě vytvořily, jsou inspirativní. Toto slovo ti mělo připomenout, že když dosáhneš místa, kde můžeš jen volat: „Nezvládnu to!“, právě tehdy jsi na tom nejbezpečnějším, nejjistějším, nejslavnějším a nejvíce proměňujícím místě, jaké je možné; jsi v Yahwehově dlani - v čisté podstatě Jeho Svatosti.

Zvládneš to. On je vším, čím se prohlašuje být. Zachováš v dokonalém pokoji toho, jehož mysl je upřena na Tebe, protože v Tebe důvěřuje. (Izajáš 26:3)