"Každý je hříšník!" Služba, nebo smrtící rána?

Plemeno zmijí! Jak můžete, jsouce zlí, mluvit dobré věci? Neboť z hojnosti srdce mluví ústa. (Matouš 12:34)

Každým výrokem se odhaluje smýšlení. To, co je v tobě, z tebe nakonec „přeteče“. Cokoli se vaří v srdci, nakonec vybuchne ve vyřčená slova. Nedávno jsme zkoumali, že „Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vynáší dobré; a zlý člověk ze zlého pokladu svého srdce vynáší zlé.“ (Lukáš 6:45) Tvé vnitřní myšlenky neboli mentální rozpoložení se vždy zrcadlí v tvém slovním projevu. Ano, vskutku, tvá slova odhalují záměr tvé mysli, neboť z hojnosti tvého srdce mluví tvá ústa. Jsi zmije, nebo přinášíš dobré?

Pokud věříš, že jsi nehodný odpuštění; že břemeno tvého osobního hříchu je zdrcující; a že vykoupení není možné; tobě říkám: „Všichni zhřešili a chybí jim slávy Boží!“ (Římanům 3:23) a „Když jsi ještě byl hříšníkem, Mesiáš za tebe zemřel.“ (Římanům 5:8) Toto je duchovní protilék, jenž má utišit trpící, pokořenou duši. Pokora je důvodem, proč tato slova skutečně proniknou do svědomí hříšníka. Pokořená duše ví, že potřebuje lék, a je vděčná, že skutečné pokání přináší odpuštění. Její srdce je zralé, aby vyneslo dobré.

Pokud však pokračuješ v hříchu a ospravedlňuješ své činy výmluvami a lžemi jako „Každý je hříšník!“, „Jsem přikrytý krví!“ a „Nikdo není dokonalý!“, hřích se nejen přikrčil u tvých dveří (Genesis 4:7), ale prorazil si cestu do hlubokých zákoutí tvé vědomé i podvědomé mysli a ovládl je. Tvůj hřích doslova říká Mesiáši: „Poslyš, jestliže jsi zemřel za všechny mé hříchy, tak jen přidej tenhle na seznam; je to přikryté!“ To je vskutku arogantní, neuctivá a hlučná mysl. Neboť hřešíme-li dobrovolně poté, co jsme přijali poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale jen jakési hrozné očekávání soudu a žár rozhořčení, jenž pohltí protivníky [myšlenky řízené egem]. (Židům 10:26-27)

Které smýšlení v tobě přebývá? Jak daleko budeš zkoušet Yahwehovu milost? „Ale kde se rozmohl hřích, tam se ještě víc rozhojnila milost…?“ (Římanům 5:20) Můžeš to dohnat tak daleko, že se ti už nedovolí vrátit se zpět? Odpověď je prostá; odpověď je biblická. „Co tedy řekneme? Zůstaneme v hříchu, aby se rozhojnila milost? Rozhodně ne! Jak bychom my, kteří jsme zemřeli hříchu, měli v něm ještě žít?“ (Římanům 6:1-2)

Existuje jen Světlo a temnota, milovaný. U Otce světel (dokonalých mentálních osvícení) není žádná změna ani stín proměny. (Jakubův 1:17) V Jeho Království nejsou žádné šedé (kompromitované) oblasti (roviny myšlení). Nakonec, ve svém věčném určení, jsi buď Světlo, nebo temnota. Nic uprostřed neexistuje.