Vlákna srdce

A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Všemohoucí spojil, ať člověk nerozděluje. (Matouš 19:6)

Představ si, Mé dítě, kdybych se k tobě choval tak, jak se vy dva chováte navzájem. Kdysi jsi přesvědčil mnohé duše, že jsem vás Svrchovaně svedl dohromady, že jsem ustanovil váš svazek. A teď hledáš kohokoli, kdo souhlasí s vaším rozchodem. Říkám ti pravdu; ačkoli věříš, že tvé úmysly jsou přede Mnou ospravedlnitelné, neschvaluji tvé touhy.

Když selžeš a zklameš Mě, když nedostojíš tomu, co od tebe očekávám, mám se od tebe snad odvrátit a odepřít ti svou lásku? Má se snad i Můj Syn zdržet svých citů? Neučil jsem tě snad, že to byla zlovolnost tvého vlastního srdce, která zabila Mého Syna? Nejsi snad jako zlý služebník, který požadoval splacení bezvýznamného dluhu poté, co mu byl odpuštěn dluh v hodnotě jmění (Matouš 18:23-35)? Přestaň a čiň pokání!

Prohlašuji, že nejsi nevinný ve věcech, které sužují tvůj vztah. Má láska je stravující oheň. Prostoupí a obměkčí i to nejnásilnější a nejledovější srdce.

Proto nebudu tolerovat tvé zneužívání Mých slov, kdy říkáš, že „miluješ“, zatímco tvým záměrem je uspokojit své vlastní „já“, i kdyby to ublížilo tomu, s nímž jsi byl spojen. Láska neškodí (1. Korintským 13:7)! Voláš po lásce, o níž věříš, že si ji zasloužíš, přitom sám nedokážeš milovat toho, kdo si ji nezasluhuje. Toto není láska; láska nikdy neselže (1. Korintským 13:8)!

Jdi na své tiché místo a mluv se Mnou. Vyznej přede Mnou, že víš, že ti říkám jen pravdu, a pak naslouchej. Je to jen tvá pýcha, která je zraněna. Nemohu žehnat nedostatku pokory. Slzy pokání jsou to, po čem toužím; požaduji opravdové pokání, zlomené a zkroušené srdce [střed rozumu, mysl] (Žalm 51:17).

Pojď, a naplním tě svou láskou, láskou, kterou nelze skrýt ani zadržet tomu, koho jsem ti dal. Právě v této výměně nebudeš mít jinou možnost než milovat toho, kdo tě nyní zraňuje, toho, kterého jsem ti dal pro celý život, kost z tvé kosti a tělo z tvého těla (Genesis 2:23-24).