Pouzí lidé

Co je to se smrtelníky? Ano, mohl bych myslet tebe! Tato otázka není cvičením v marnosti ani pro Mé pobavení; ptám se, protože hledám odpovědi.

Lidé jsou pouhým dechem, smrtelníky, iluzemi, kteří, kdyby byli položeni na váhu, by dohromady vážili méně než vzduch. Jak tě to nechává cítit; jak by tento fakt mohl ovlivnit tvé jednání? Rozjímej o tom, dítě Mé; zkoumej ta slova; „Lidé jsou pouhým dechem…“

Nejsem snad odplatitel těch, kdo Mě usilovně hledají? (Židům 11:6) Nebudu „odplácet“ za všechny skutky, dobré i zlé? Vidím vše a počítám vše, počínaje tvými myšlenkami. Pamatuj, smýšlení předchází skutkům!

Komplikace, dítě Mé, spočívá v tom, že prostě nevěříš Mým slovům; to je jádro tvé bolesti. Tvá nepohoda a tvá nemoc jsou plody nevíry, tvé volby nevíry.

Ironií je, že tolik z tvých voleb vyžaduje úsilí, aby Mi nedůvěřovaly. Zahrnují rozhodnutí, ano, rozhodnutí prostoupená strachem a pýchou, to vše proto, že se rozhodneš Mi nedůvěřovat. Vynakládáš více úsilí na to, abys nevěřil, zatímco vše, co požaduji, je víra.

Boj ve tvé mysli: Být, či nebýt, a to o Mně! Prostá víra – to zodpoví každou otázku, vyřeší každou záhadu, přemůže každý strach a otevře nové zjevení. Čiň pokání! Bez víry je nemožné se Mi líbit (Židům 11:6).

Nepřipravil snad Můj Syn scénu pro přímou linku spojení mezi námi? Poslouchej Mě; Má trpělivost ti dovoluje pokračovat v nevíře, přesto Má láska dává sílu ke změně. Čiň pokání ze své nevíry a přejdi na druhou stranu.

Jaké jiné z Mého stvoření má příležitost změnit svou existenci? Smrtelníku, jen ty se můžeš stát nesmrtelným. Dávám ti šanci být věčný. Čiň pokání ze své nevíry; vezmi Mě za slovo. Není to jen tak, že bys mohl vsadit svůj život (vědomí) na to; musíš!