Vysvoboď mě

Seděl jsem a přemítal o zlobě tohoto světa a o nenávisti, kterou jeden člověk může chovat vůči druhému. Sledoval jsem utlačovatele; nemají ve svých srdcích žádnou lásku ani soucit. Nestačilo jim vidět lidi v bolesti; tito laskaví jedinci si přáli jejich bolest ještě zvětšit. Zranění a trpící byli jejich kořistí; skutečně vyhledávali chromé se záměrem je ještě více znehybnit. Jak je to možné? Odkud pochází tato zloba v srdci? Odkud pramení tato krutost?

Rozhodl jsem se s tím něco udělat. Promluvil jsem se svým věčným Otcem. Zeptal jsem se Ho na tuto cestu člověka, tuto cestu, kterou si zdá se člověk zvolil. Odpověděl mi: „Srdce [středisko rozumu] je lstivé nade vše a nevyléčitelně zlé; kdo je pozná?“ (Jeremjáš 17:9)

Mnoho nocí jsem přemítal o zlobě lidského srdce. Četl jsem Davidovy žalmy a byl jsem schopen se ztotožnit se vším, co cítil vůči těm, kdo utlačovali lidi. Často jsem se modlil jako on: „Vysvoboď mě, ó Yahweh, od zlosynů, od zrádných, nepoctivých a násilnických lidí.“

Právě tehdy ke mně promluvil Duch. „Dělám přesně to, v co jsi doufal. Vysvobozuji tě. Jen sis neuvědomil, že ten, od koho tě vysvobozuji, jsi ty sám. Proč se díváš na třísku v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve vlastním oku? (Matouš 7:3) Až tě dokončím očišťovat, pak se můžeme podívat na tvé utlačovatele.“

Co ti mohu k tomuto druhu zjevení říct? Z tohoto místa může plynout jen vyznání a pokání.

Smiluj se nade mnou, Mocný, podle Svého milosrdenství; podle množství Svých slitování
zahlaď mé přestupky.
Důkladně mě umyj od mé nepravosti
a očisti mě od mého hříchu. (Žalmy 51:1-2)

Očisti mě; posvěť mě; pomoz mi!