Odevzdání

Mesiáš přišel s touto novou smlouvou, aby všichni, kdo jsou pozváni, mohli přijít a mít navěky všechny divy, které jim Yahweh zaslíbil. Neboť Mesiáš zemřel, aby je vysvobodil z trestu za hříchy, jichž se dopustili ještě pod tím starým řádem. Nyní, pokud někdo umře a zanechá závěť – seznam věcí, které mají být rozdány určitým lidem, až zemře – nikdo nic nedostane, dokud se neprokáže, že ten, kdo závěť napsal, je mrtvý. Závěť nabývá platnosti až po smrti toho, kdo ji napsal. Dokud je ještě naživu, nikdo ji nemůže použít k získání žádné z těch věcí, které jim slíbil (Židům 9:15-17).

Mnoho jsem k tobě mluvil o Svých vzorech. Je nezbytné, abys jim nejen porozuměl, ale aby tyto vzory řídily všechny tvé volby v životě. Nemůžeš přijmout to, co je ti zaslíbeno, dokud nenastane smrt! A to je smrt tvého starého já! Musíš vyznat: „Jsem ukřižován s Mesiášem; už nežiji já, ale žije ve mně Mesiáš; a život, který nyní žiji v těle, žiji vírou v Syna Mocného, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.“ (Galatským 2:20)

Víš, jak jsem mluvil o životě, který pochází ze smrti? Ano, je to smrt tvého starého já, jež je jedinou cestou k tvému novému životu. Vím, že většina z vás zůstává zmatena tou částí přechodu, obdobím mezi smrtí a novým životem. Nemluvím samozřejmě o fyzické smrti, ale o smrti starých způsobů myšlení.

Odlož své dřívější chování, starého člověka, který se ničí podle klamných žádostí, a obnov se v duchu své mysli, a oblékni si nového člověka, stvořeného podle Mocného, ve skutečné spravedlnosti a svatosti. (Efezským 4:22-24)

Je vhodné nazvat tento proces života-ke-smrti-k-životu zážitkem pustiny. V těchto dobách se ti jistě bude zdát, že jsi zbavován mnoha svých fyzických tužeb. Ale všechny tvé potřeby jsou zajištěny; Jeho nebeská moc nám darovala vše, co se týká života a svaté bázně. (2. Petrův 1:3) Přesto musíš přijmout víru, která ti dává důvěru, že vše, co potřebuješ, je dostupné.

Poušť je horká a suchá; pouště zkoušejí odhodlání a pouště jsou rozlehlé. Pouště nemají přirozeně co nabídnout. Ale uvaž Israyla; v Yahweho pustině bylo vše nadpřirozeně zajištěno! Život-ke-smrti-k-životu: život v Egyptě, smrt v poušti a pak nový život v zaslíbené zemi. Znovu, nemůžeš přijmout to, co je ti zaslíbeno, dokud nenastane smrt!

Kdo z vás dokáže vidět poušť jako čas nadpřirozeného zaopatření? Kdo z vás přijme fyzickou ztrátu a vytrvá ve zkoušce, aby uviděl něco nového? Kdo přejde na druhou stranu? Nemluvím o tom, jak jen tak přežít nebo pouze „vydržet“, dokud nepřijdou lepší dny. Kdo z vás by Mi zpíval písně a byl naplněn radostí, i s blížící se pustinou?

Proč bych tě žádal, abys se radoval uprostřed ztráty, bolesti a útrap? Je to Můj vzor. Potřebuji, abys byl ztracen ve Mně. Potřebuješ být ztracen ve Mně. Když od tebe beru starý život, tvůj vzrůst pochází z tvého uctívání. Toto je Má cesta, dítě; je lepší než ta tvá. Takto tvořím Své zázraky.

Říkám ti tyto věci, abys byl utěšen, ale poušť je jedinou cestou. Poslechni Mě, dítě. Já jsem Světlo Života a Já jsem Ten, kdo navrhl Údolí Stínu Smrti (Žalmy 23).