Kdo se Mě dotkl?

A Yahshua řekl: „Kdo se Mě dotkl?“ Když to všichni popírali, Kepha [Petr] a ti, kdo byli s ním, řekli: „Mistře, zástupy se na Tebe tlačí a tísní se, a Ty říkáš: ‚Kdo se Mě dotkl?'“ Ale Yahshua řekl: „Někdo se Mě dotkl; vím, že ze Mne vyšla moc.“ (Lukáš 8:45-46)

Vírou a dotykem byly dvanáct let utrpení okamžitě odstraněny. Kolik z nás trpí zbytečně? Kolik z nás touží čerpat z moci Toho, koho nazýváme Spasitelem? Proč se jen divíme tomu, co je napsáno? Proč v tom místo toho nežijeme?

Kolik z nás toužilo po tom, aby se Ho tělesně dotklo; aby Ho vidělo; aby naslouchalo Jeho hlasu; a aby pomazalo Jeho vlasy olejem? Toužíme se Ho dotknout, aby se On mohl dotknout nás. Kde je pro nás dnes to přerušené spojení? Bylo nám po vzkříšení dáno větší moci a přístupu k Jeho trůnu, než měla žena trpící krvotokem (Židům 11:39-40). Proč žasneme nad tím, co bylo, když nám bylo řečeno, co je? Máme stále víc a víc! (Žalmy 115:14)

Je dostupné zjevení tajemství, která nebyla známa, dokud chodil po zemi. Ať nás tak každý pokládá za sluhy Mesiáše a správce tajemství Yahwehových. (1. Korintským 4:1) To zjevení je pro tvůj prospěch! Jsi dobrý správce? Ale mluvíme moudrost Yahwehovu v tajemství, skrytou moudrost, kterou Yahweh nařídil před věky pro naši slávu. (1. Korintským 2:7) Pro NAŠI slávu!

Jistě, i náhodou, by se každý natáhl, aby se Ho dotkl, kdyby byl „tělesně“ přítomen před námi. Stále se ještě můžeme natáhnout, i teď. Co nám chybí, co nás dnes od Něho odděluje? Proč ta propast; proč to přerušené spojení? Pomodlíš se se mnou?

„Abba, proč je tomu tak? Proč to nemůžeme udělat osobnějším? Vše je neviditelné. Proč jsi to zařídil tak, že musíme toto vše konat vírou? Řekl jsi nám, že jsme větší, my, kdo jsme neviděli, a přece věříme (Jan 20:29). Přijímáme to, Otče, a přece je zde ta touha po hmatatelném. Dotek nejen od Tebe, ale i schopnost natáhnout se a dotknout se Tebe, cítit Tě a znát Tě. Je to od nás špatné, toužit po tom, Otče? Není to přirozené, ale spíše nadpřirozené, že toužíme Tě spatřit; být Tebou uzdraveni; prostě znát? Je to Tvá volba, Otče, to ‚jak' a ‚proč', a jak se podřizujeme Tvé autoritě nad těmito věcmi, uvolni nad námi Své dokonalé poznání, zjevení, že Tvá cesta je dokonalá. Ukaž nám, Abba — ukaž nám, jak se Tebe dotýkat duchovními způsoby, abychom i my mohli být dotčeni způsoby tělesnými. Toužíme po Tvé přítomnosti, po přítomnosti, o níž nám říkáš, že už zde je. Pomoz nám vidět, Otče. Prosím, přijď. Staniž se.“